.

Není to tak dávno, co jsme na brněnském autosalonu mohli poprvé v reálu obdivovat horkou novinku mladoboleslavské automobilky, Škodu Yeti. Pamatuji si na to, jako by to bylo včera…

 … dnes už je první SUV značky Škoda k dispozici nejen staticky. Včera odpoledne jsem se na něj byl podívat.

 Při vstupu do autosalonu nebyl příliš dobře vidět, nýbrž se ztrácel až v druhé polovině haly za Fabiemi a Octaviemi…

Nejprve jsem si ho, jak jinak, omrknul zvenčí. Vůz byl opatřen slušivou hnědou metalízou a byl obut do atraktivních litých kol. Tato zdařilá kombinace prvků příplatkové výbavy katapultovala jeho design exteriéru o pár stupínků výš, v základních barvách by mu to rozhodně tolik neslušelo…

 Dovolte mi menší srovnání s jeho sourozencem, modelem Roomster, kterého jsem si, po stránce designu, celkem oblíbil.

 Začneme prohlídkami přídí.

 Roomster se svou dynamickou přídí působil mezi tehdejšími Škodovkami, které navozovaly vzorně učesaný dojem, jako moderní teenager. Styl jeho přídě byl pro Škodu revoluční. Maska chladiče se zmenšila a dostala nový, poněkud plastičtější efekt. Výraznou proměnou prošly světlomety, které získaly na dynamice a začaly výrazně zasahovat do blatníků. Tomu všemi vkusně sekundovaly členité průduchy na nárazníku… vůz působí mladistvým, sportovním a poměrně originálním dojmem… ale nesmíte se mi dívat přímo do očí, protože při přímém pohledu má menší tendenci šilhat… to ale jeho celkové příznivé hodnocení příliš nesráží.

 U Yetiho je ale vše ještě o něco členitější – rozhodněte, zda – li je to v pořádku. Tedy, je pravda, že propracovanější příď off-roadový charakter vozu spíše podtrhne, ale co se mi nelíbí, je násilné navázání kruhových mlhovek na hlavní světlomety. Provedení mlhovek je poměrně originální a vkusné, ale jejich kontakt se světlomety, který postrádá byť sebemenší kapku citu… to asi neskousnu.

 Následují profily, na kterých si celkem smlsnu…

  Roomster totiž veškerou veřejnost šokoval svým nekonvenčním uspořádáním profilu, který jasně dává najevo úmysl konstruktérů v oblasti základní filosofie interiéru, který je konstruován jako dvoupokojový – dělí se na řídící část a na část obytnou. V reálu je to skvělé, nápadité a naprosto ojedinělé řešení. Cestující vzadu mají k dispozici velké okno, které nabízí opravdu skvělý výhled, a řidič má výhled o poznání menší, což působí sportovně, ale poměrně stísněně (masivní A – sloupky jsou opravdu masivní…).

Mnohé z Vás toto řešení nezaujalo a vytýkáte mu určitou disharmonii a nesourodost. Já však za sebe říkám – harmonie zde je! Jen se podívejte na tu krásně plynulou linii, o které jsem tu již jednou hovořil. Nachází se na úrovní střechy, počínaje A – sloupek a zadní částí střechy konče. Zde se v přechodu od A – sloupku na střechu nejedná o žádný brutální zásek, ale o nesmírně ladný prvek…

 … Yeti je v tomto směru zcela konvenční. Zatímco se designéři pod dozorem Thomase Ingenlatha v případě Roomsteru patřičně vyřádili (za což jim posílám velký dík!), u Yetiho to dopadlo celkem v klidu. Ale úplně bez emocí to není…

Dalo by se říct, že v tomto případě je řešení oken v profilu také v děleném provedení. Přední okno má dynamický charakter jako u Roomsteru a zadní je spíše v rodinném a „obytném“ duchu. Co zaujme, je černé zabarvení C a D – sloupků…

 … Tím se ale dostáváme k zádím.

  Roomster u mě boduje opravdu krásným pozadím, které je elegantní a velmi líbivé. Zaujaly mě zdařilé koncové svítilny, které jsou plně ve vertikální orientaci a tradičně disponují „céčkovým“ provedením.

 V případě Yetiho jsem jednoznačně zklamán. Zatímco slibné designové zpracování zádě jsem u koncepčního vozu uvítal, v sériovém provedení ho vnímám jako mizérii. Je velmi strohé a bez výrazného nápadu. Při pohledu na svítilny jsem si dokonce letmo vzpomněl na Felicii…

 

 Takže z pohledu designu exteriérů jsem jednoznačně na straně Roomsteru. Ale jsem přesvědčen, že se bude lidem více líbit Yeti. Jeho celkové vzezření je o něco méně provokativní a univerzálně líbivější…

 

 … Jenže pokud přijde řada na interiéry, vrátí Yeti úder maximální silou.

 Ten mě na celém voze překvapil snad nejvíce (kromě nemilého zjištění, že opěrka hlavy pro zadní prostřední sedadlo, jestli se tomu tak dá říkat, je standardně dodávána až ve vyšších verzích). Kabina navozuje velmi příjemnou atmosféru. Je sestavena z opravdu kvalitních plastů, příjemných jak pro oko tak na dotek. Pozitivní dojmy jen lehce ubijí fakt, že vnitřní kliky dveří se v pochromovaném provedení dodávají až od třetího stupně výbavy. Když jsme u vnitřních klik dveří, ty jsou konečně vyvedeny v pořádném a bytelném stylu! Když si vzpomenu na kliky Fabie a Roomsteru, běhá mi mráz po zádech. Jsou lehké a vyrobené z ne zrovna silného plastu, takže máte obavy, že když za ně zaberete o něco silněji, špatně to dopadne… v modelu Yeti je naštěstí vše v pořádku.

Zaujala mě, u Škody již tradičně, skvělá přední sedadla, která mají takřka ideální polstrování s dostatečnou tuhostí sedáku a opěradel. Také boční vedení se mi zdálo, k charakteru vozu, jako zcela optimální. Co se týče zadních sedadel, mé menší sympatie k nim jsem již naznačil v předešlém odstavci. V mnohých testech je, vzhledem k jejich menším rozměrům, spíše předurčují dětem. Při osobním setkání s modelem musím bohužel konstatovat, že jsou opravdu malá, přičemž to prostřední je opravdu jen nouzové. Co mě ale v případě zadních sedadel potěšilo, je špičková a ve své třídě téměř ojedinělá variabilita. Sedadla se dají sklápět, vyklápět, jsou polohovatelná a v případě potřeby je možné je vyjmout úplně.

 Samotná palubní deska vyznává tradiční styl Škodovky, který se drží spíše konzervativního designu. V případě Yetiho jsou však linky palubní desky a výplní dveří vyvedeny v podstatně přívětivějším stylu, než v případě Roomsteru. Kokpit je opravdu příjemný, prostorný a útulný. Z věcí, které by se mu daly vytknout, jmenuji masivní středovou konzoli, která omezuje řidičův prostor pro pravé koleno (tuto výtku jistě znají i majitelé jiných moderních Škodovek). Další, spíše subjektivní, nevýhodu vidím v barevném uspořádání a volbě dekorů v nejvyšší verzi. Ta disponuje obložením imitací dřeva, která se do vozu, dle mého, příliš nehodí.

Volba dvoubarevného interiéru je v pořádku. Co mi však vadí, je nedostatek černé barvy na výplních dveří. Tento fakt způsobuje to, že barevně vyvážená palubní deska příliš nekoresponduje s výplněmi dveří, na kterých převládá světle béžová barva…

 Nyní si připomeneme kabinu Roomsteru. Líbí se mi „dvoupokojové“ řešení, o kterém tu už byla řeč. Ve srovnání s Yetim mě však zarazil jakýsi pocit lacinosti, byť je palubní deska tvořena převážně kvalitními materiály se zdařilou povrchovou úpravou ( s výjimkou základní výbavové verze, jejíž absence dvířek přihrádek před místem spolujezdce (!) mě vytáčí). V porovnání s Yetim má interiér Roomsteru podstatně hranatější tvary a zjevně i lacinější detaily. Zmiňované kliky dveří netřeba komentovat, stejně tak některá tlačítka a ovladače…

 

 A závěr? Přeji si Roomster s interiérem z Yetiho :-)

Jakub Sochor

autosalon_09_076.jpg
Skoda_Roomster.jpg
Skoda_Yeti.jpg
Út 11. srpen 2009, 08:58:48 CEST
testarossa7
Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one