.

Přicházím s druhým dílem našeho rychlopřehledu o novinkách ze svátku každého motoristy, ženevského autosalonu. A jak bylo řečeno v minulém dílu, hlavním tahounem dnešního rozboru budou studie.

 

 Prvním kouskem budíž model, který se rozhodl přehodnotit dosavadní image bavorského výrobce sportovně – luxusních automobilů, které se zpravidla líbí co nejširšímu spektru zákazníků. U posledních kousků to však neplatí! Kouzelník Chris Bangle si s designem bavoráků pohrával natolik troufale, že zcela přehodnotil jejich tvarosloví a obecnou auru modelů BMW mírně či více dochutil svým vlastnoručním kořením, které se stalo terčem polemiky. To sem ale ani tak nepatří…

 Avšak u BMW 5 GT to chlapíci u BMW s pověstným kořením krapet přehnali a vytvořily kreaci, o které se bude vášnivě diskutovat ještě dlouhá léta po ukončení výroby její desáté generace.

 Kdybychom měli jasným způsobem definovat její karosářské poslání, nešli bychom daleko k čarovnému slůvku crossover. Je to vlastně hatchback z vyšší střední, kombinující to nejlepší z řad 7, X6 a přirozeně 5. Po stránce filosofie a praktičnosti se jedná o takřka ideální karosérii, která kombinuje skvělý přepych limuzín a praktičnost a obecnou všestrannost velkého, rodinného liftbacku. A jak se můžeme na vlastní oči přesvědčit, Škoda Superb byla autorkou skvělého patentu, který se už pomalu dostává i do prémiové ligy. Tím jest systém Twindoor, alias systém otvírání víka zavazadlového prostoru, kombinující vlastnosti sedanu a celoplošné otvírání liftbacku.

 Co se týká mého pohledu na design této kombinačky, nejvíce na ní kritizuji záď, která mi svou nesourodostí chvílemi až podezřele připomínala design Ssangyongů. Celé auto je poněkud zmatené, výsledný dojem se snaží zachránit smyslná příď s tajemným výzorem a rafinovaným charakterem…

 

 Nyní s podíváme, namlsání nezvyklou karosérií předobrazu zanedlouho sériového GT pětkové řady BMW, na tvarově nesmírně vyzívavé, nebojím se až říci lunární vozítko, dokonalé, organické dílo, Nissan Qazana.

 Ano, při pohledu na jeho tvary si vzpomenu na jedinečná díla mistra Kaplického, která se nesla plně v duchu bio – designu. A stejně tak jako třeba na „chobotnici“ alias národní knihovně, ani zde, na Nissanu Qazana, nenaleznete takřka žádnou hranu.

 Uchvátilo mě umístění předních kruhových světlometů. Ty doplňují další, umístěné „o patro výše“, ty však mají „klasičtější“ tvar.

 Interiér své organické poslání plní dvojnásob. Stylisté se zde inspirovali svobodným tvarem komponentů z motocyklu, například v případě celku, který tvoří středová konzole, řadící páka a loketní opěrka, jež evokuje palivovou nádrž, společně se sedlem. Palubní deska je ladná, při jejím tvoření letělo pravítko s ryskou do koše…

 Milým překvapením je fakt, že se tento koncept chystá do sériové výroby. Mělo by se jednat o doplnění modelové palety, přičemž by se vůz velikostně nacházel pod Quashqaiem. Avšak jeho snového designu se v sérii s největší pravděpodobností nedočkáme…

 

 Jednou z největších pecek autosalonu byl koncept od značky, která vždy platila za licenčního producenta vysloužilých Renaultů a jejíž prioritou byla snaha o co nejlepší poměr mezi cenou a užitnou hodnotou. Tomu všemu se podřídil design, což bylo nejvíce patrné na projektu Logan. Přísné, „žiletkovité“ tvary, strohý a věcný interiér a aura automobilu za 5000 Eur. Mocné ruce strohosti se naštěstí částečně vymanilo subkompaktní Sandero. Nicméně, ani se nechce věřit, že je následující koncept od Dacie...

 …ta se ale, po úplném přivlastnění Renaultem, stala producentem vcelku působivých koncepčních automobilů. Jistě si vzpomínáte na velmi atraktivní předzvěst Loganu MCV, model Logan Steppe.

 Ale zpět ke konceptu Dacia Duster. Charakterově má poměrně blízko ke Škodě Joyster, jinak se jedná o zcela svébytný automobil, vyznávající dynamický, chvílemi až dramatický styl. Na karosérii mě zaujaly chvílemi velmi precizně stylizované detaily, které vkusně korespondují s atraktivními a tvarově velmi smělými klikami dveří. Vše je laděno do ostřejších tvarů. Toto tvrzení dokládají i zadní sdružené svítilny, které svým hravým tvarem vytváří krásné, nostalgické vzpomínky na dětská léta, kterým občasné hrátky s prakem nebyly cizí. Ale nezbývá nám nic jiného, než zamáčknout slzu v oku a pokračovat…

 Zaujme bohaté prosklení efektního interiéru, který kombinuje velmi poutavé a zdravě futuristické tvary. Palubní deska je plynulá, svým tvarem připomíná pocit svobody a nespoutanosti…

 Pochybnosti, že se tento koncept stane realitou, jsou neutuchající. Dacia je low – endový výrobce levných a spolehlivých automobilů, které za solidní peníz odvedou poctivý kus práce. A její poslání se pravděpodobně nezmění. Ve větším rozmachu jí totiž brání velmi nízká image značky…

 

 Ani přes ostré drápky recese jsme letos nebyly ochuzeni o poutavé koncepty a smělé vize. Takovou jejich menší ochutnávku právě dočítáte…

Jakub Sochor

Nissan_Qazana.jpg
BMW_5_GT.jpg
Dacia_Duster.jpg

Jak se říká, pro lidi, kterým v krvi koluje alespoň pár deci benzinu, začíná rok až ženevským autosalonem. A ten letošní, i přes nemilosrdné doby krize, kdy Saab volá o pomoc, Opel má také na kahánku a o Americe ani nemluvím, nebyl ochuzen o zajímavé novinky a poutavé koncepční automobily…

 

 V našich končinách bude patrně nejfrekventovanější novinkou autosalonu sériový obraz „sněžného muže“, oficiálně prvního automobilu SUV značky Škoda, model Yeti.

Vůz neskrblí stylovými prvky, jmenujme například kulaté mlhovky, které jsou zasazeny v těsné blízkosti se světlomety, což způsobilo zajímavý „výsek“ v jeho dolní, vnitřní lince.  Jinak jde automobil plně v duchu designového jazyka značky. Avšak v případě Yetiho se jedná o jemné, spíše nekonfliktní linie a detaily. Co mě spíše zaráží, je mírné narušení proporcí trochu protaženou přídí. Tento fakt mrzí ještě více tehdy, když je člověk „namlsán“ vzornou vyvážeností proporcí konceptu. Dále bych viděl rezervy v až příliš jednoduché zádi. Jen tak  pro zajímavost – srovnejme si pozadí Yetiho s Roomsterem. Osobně jsem zastáncem Roomsteru (který se mi celkově líbí daleko více, ale to je vedlejší), jejíž záď je, podle mého, ve srovnání s Yetim o poznání zdařilejší, líbivější, propracovanější a celkově dotaženější. Nechci to říkat, ale tvar zadních sdružených svítilen mi vnutil vzpomínku na předchůdce Fabie, Felicii.

 Interiér si zatím nepřichystal žádné překvapení. Optimistický volant je samozřejmostí, stejně tak jako předpokládaná kvalita zpracování.

 Celkově vzato se, i přes mírnou disharmonii designu, vyvolanou protaženou přídí, jedná o model, který bude z hlediska designu v rámci modelové palety Škody hodnocen jako jeden z lepších. Myslím, že celková forma jeho designu je přívětivější než Octavia, která po faceliftu obdržela korejské občanství, Superb, s jehož „batohem“, jakoby si pohráli začínajcí stylisté z Číny a Fabia, jejíž disharmonie připomíná taneční výstup Micka Jaggera ve videoklipu slavné písně Start Me Up z roku 1981 (ten byl alespoň zajímavý…).

 

 Svou premiéru zde zažilo nové, v pořadí již třetí pokračování zakladatele kompaktních MPV, Renaultu Scenic (dnes s krátkým E). V jeho případě se opět jedná o dvě verze, základní pětimístnou a sedmimístnou s označením Grand. U rozdělení obou verzí chvíli zůstaneme, neboť nás čeká možná zajímavé zjištění…

 Druhá generace Grand Scénicu byla, kvůli přítomnosti dvou sedadel navíc, nepatrně ochuzena o jakýsi pocit lehkosti, neboť zadní převis nebyl zrovna zanedbatelný. Přičemž pětimístný model byl velice kompaktních a příjemných tvarů, s téměř dokonale vyváženým poměrem proporcí. V třetím vydání automobilu je tomu přesně naopak, alespoň po stránce líbívosti. Verze Grand má totiž daleko harmoničtější kompozici svítilen, než její kratší bráška, jehož světla působí poněkud nevyváženě, až Čínsky…

 Pohledy do interiéru napoví, že na palubě panuje, u Renaultů již tradičně, přívětivá a útulná atmosféra. Palubní deska má velmi zajímavou architekturu, skloubenou s měkkými liniemi, které lahodí oku. Přístroje, které jsou vyvedeny ve velmi originálním skupenství, jsou opět umístěny uprostřed. Statické dojmy jsou zatím pozitivní, výsledný verdikt vynesu a při osobním setkání s tímto rodinným kočárem, který má (zatím) veškeré předpoklady navázat na skvělé úspěchy předchozích dvou generací.

 Zhruba tak před půl rokem jsem zahlédl špionážní fotografie nového Scenicu a s nimi přišli i mé částečné obavy, jak bude vlastně vypadat. Obzvláště na jednou fotu jsem se neubránil přirovnání Scenicu ke kačeru Donaldovi. Nicméně skutečná podoba modelu mě nezklamala a nadpisy typu „My z Kačerova“ nepoužiji…

 

 Když už jsme u premiér významných evropských kousků, nesmíme zapomenout na premiéru nového subkompaktu od VW, modelu Polo.

 Automobil, ačkoli by se zdálo, že se chystá jít ve šlépějích o třídu většího Golfu, jsou zde jasně patrné jasné designové rozdíly. Automobilu jsou vlastní horizontální linie, kterým dominuje maska chladiče a výraznější profilové linky. Velkým přínosem je o něco agresivnější příď a stylový nasávač na nárazníku, který je doplněn příjemným detailem, který tvoří chromovaná linka.

 Záď se nese v přísné tvarové čistotě. Každá linka zde má své zdůvodnění, jsou zde jen nezbytné designové prvky. Tato charakteristika bude výhodná ve slušivých metalízách, nicméně chtělo by to kapku originality…

 …podobný popis věnuji interiéru, který je pro mě menším zklamáním. Z hlediska ergonomie a zpracování se ho v žádném případě nebojím, ale vzhledově prakticky nemá čím by zaujal. Tím pádem se děsím základní verze, jejího designu, doprovázeného tvrdými plasty…

 

 Právě dočítáte první, letmý pohled na ženevské novinky. Za týden si představíme další a zaostříme svůj zrak i na studie.

 

Jakub Sochor

 

Skoda_Yeti.jpg
Nove_Polo.jpg
Scenic.jpg

  Korejské automobilky KIA a Hyundai, jako by problémy, nastolenými krizí, nezaobíraly. Dalo by se říct, že se v dnešních, velmi nepříznivých dobách, kdy Opel má na kahánku a Saab to má za chvíli spočítané, to snáší Korejci nejlépe. Není divu. Nabízí solidní kvalitu produkce, stejně tak jako skvělý poměr mezi cenou a koncentrátem nabízených kvalit, to vše završeno dlouhými zárukami. Co více si přát? Mnozí z Vás si jistě vzpomenou na design modelů. Tomu se dnes budeme věnovat.

 

   Design korejských automobilů v minulosti nikdy nestanovoval standarty, byl nevábný a působil příliš laciným dojmem. Avšak byly zde i výjimky, které se dokázaly blýsknout i nějakým tím oceněním. Tím myslím Ssangyong Musso, který debutoval v roce 1993 v Koreji (o rok později v Evropě, kde získal cenu za design). Autorem sic osobitého, ale poměrně kontroverzního návrhu je designér Ken Greenly (bývalý šéf Royal College of Art v Londen, pracoval pro Aston Martin a Rolls - Royce) který se však podílel i na jiných modelech, stále ještě exotické značky, Ssangyong. Jsou to napříkad projekty Kyron, který v mnoha ohledech evokoval kompletní rytířskou výbavu a jehož záď se stala terčem nekonečné kritiky, nebo Korando. Tak jsme se (leč náhodou) dostaly k designu Ssangyongů, který budí rozruch všude, kam se podívá. Ať je to mohutný kolos Rodius, místy až prapodivně tvarovaný Actyon, či zmíněný Kyron, který po faceliftu dostal umírněnější (byť stále zvláštní a poutavé) pozadí. V nabídce se však najdou i relativně pohledné modely, třeba Rexton. Ale vypadá to, že se modely jihokorejského výrobce dočkají klasičtějšího stylu, což potvrzuje například studie WZ Sports Sedan. Pohledným modelem je i Rexton, který jsem v době vzniku považoval za asi nejzdařilejší Ssangyong. Jeho design, pocházející z Giugiarova Italdesignu, v sobě kombinoval eleganci a, pro Ssangyong tolik typickou, vyzývavost. Facelift mu však dodal glanc a model působí velmi vyváženým dojmem.

 

   Jižní Korea má ale na kontě významnější automobilky, zatím však nikoli po stránce designu. V tomto ohledu svou ztrátu teprve dohánějí a jak je jasně patrné z jejich konceptů a koneckonců i sériových modelů, úspěšně. Co se týká lépe znějící značky, Hyundai, ten se za poslední dobu snaží naleznout novou tvář prvkem, implantovaným do všech nových modelů značky. Tento trend byl nastolen společně s novým označením modelové palety značky, písmenem i, které doplňuje dvojčíslí, příslušné danému segmentu. To vše započal Hyundai i30, který přičichl i tuzemské půdě…

   Ale zpět k novému designovému trendu značky. Ten tvoří komplet, složený z pochromované lišty, která je spojena s továrním znakem, to vše doplňuje otvor pro nasávání. Myslím, že se jedná o prvek vcelku zdařilý a nadčasový. Samotné design centrum značky Hyundai je první zařízení svého druhu v Korei.

 

    Automobilka KIA se po stránce image a obecné důvěryhodnosti značky výrazně zlepšila. Není to tak dávno, co se tato značka nacházela na společenském žebříčku dosti dole, u mnohých až v suterénu. Dnes je ale vše jiné. Vím, že se ale stále najdou tací, kteří by si vůz značky KIA nepořídili ani omylem. Přitom kvalita je velmi konkurenceschopná, stejně tak jako design produktů…

   O roli „spasitele“ se postaral Peter Schreyer, designér, který má zkušenosti z koncernu Volkswagen a byl i u zrodu designu působivého Audi TT. Tento schopný stylista vtiskl značce opravdovou novou tvář, která je sic na pohled jednoduchá, přesto nijak výrazně nepostrádá nápad a, stejně tak jako v případě Hyundaie, věřím v nadčasovost jejího provedení.

   První krůčky nového stylu nám ukázala Kia Kee, působivý koncept kupé. Následovaly projekty Koup a konečně, starý známý Cee'd (který se postaral o menší revoluci jak v konceptu, tak i v sérii, kde své kvality prokázal sedmiletou zárukou, zpracováním a titulem Auto roku) a předobraz dnes již sériového modelu Soul (bude velmi zajímavé sledovat počínání modelu v prostředí konkurence, kterou bude jistě tvořit Škoda Yeti).

   Teprve nedávno zažil premiéru nový model Kia MPV Concept No.3. Návrh je to velmi zdařilý, avšak pozadí mi tak trochu připomnělo studii Opelu Meriva…

 

   Jihokorejské automobily zaznamenaly od dob devadesátých let takový kvalitativní boom, jako prakticky nikdo jiný v tomto oboru na světě. A jak jsem zmínil v úvodu, není překvapením, že současnou krizi přežívají, ve srovnání s ostatními, s bravurou. Budu jim fandit!

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz

Ssangyong_Rexton.jpg
Kia_Kee.jpg
Hyundai_i30.jpg

V současné době je velmi zajímavě sledovat dění v nižší střední třídě. Jeho hlavní představitelé v podobě Volkswagenu Golf a Renaultu Megane (ano, nově již s krátkým E) přijeli v nových generacích, s elegantními designy, kvalitním zpracováním špičkových materiálů a moderní aurou. Poslední slovo se nechystá přednést ani sportovní krasavec Fiat Bravo, kvalitativně velmi vyrovnaný a řidičsky příznivý Ford Focus, dynamický a stále svěží Seat Leon (svého času jistě nejstylovější a vizuálně nejdynamičtější kompakt maistreamové světové třídy) nebo futuristická Honda Civic. Kdežto Opel Astra nebo Mazda 3 se k nám v nových generací teprvě chystají...

 ...

 Teď se chvíli věnujme prvně zmíněné dvojici, která se jistě bude prát o stupně vítězů v prodejních statistikách. Ovšem, kdybychom si měly jednoznačně říci, který z nich je lepší, bylo by to na dlouhé rozhodování. A jelikož jsme na stránkách automobilového designu, podrobněji si rozebereme zejména designovou stránku věci.

 ...

 Volkswagen Golf, jehož třída, ve které dlouhá léta úspěšně figuruje, je občas přesdívána jako "Golf - classe" je bezesporu reprezentativní automobil, jehož design si vzal do parády mistr Walter de Silva. Ten se pokusil navázat na sic elegantní a vyváženou, ale velmi strohou a nevýraznou pátou generaci, kterou navrhoval (pro zakázku, ve které byl po stránce estetické nápaditosti velmi "spoutaný") král designu, Giorgetto Giugiaro. De Silva se očividně snažil konzervativnímu Golfu vtisknout kapku temperamentu a dynamiky, kterou Golf už řadu let potřeboval jako sůl. A musím říci, že i přes to, že je pan designer Silva schopen navrhnout automobil božského designu a chladné německé prostředí jeho talentu rozhodně neprospívá (nakonec si ale tým inženýrů přeci jen chválí), dá se jeho práce označit za velmi zdařilou. VW Golf nové generace je i přes klasické (a velmi příznivé) proporce pohledný, vizuálně dynamický automobil, kterému nelze upřít určitou porci prémiového odéru. Tyto aspekty jsou patrné zejména ve vybraných metalických barvách. I přes pochvalná slova se ale stále jedná o konzervativní, ničím nevybočující automobil, jehož hlavním úkolem je neurazit a současná, šestá generace spíše působí jako cizelování páté řady modelu (avšak tenkým, horizontálním stylem masky chladiče odkazuje na čtvrtou generaci...)

 Interiér by se dal ve vyšších verzích dal s klidem označit za prémiový. Jsou zde perfektní materiály, velmi schopná ergonomie a koneckonců i vyvážený a elegantní design. Líbí se mi doplňky z Passatu CC, jako například stylový volant a úpravy stžředové konzole. Celkový dojem je tedy příznivý. Nezapomeňte, že jsem popisoval vyšší verze automobilu. U základu by byla má slova pozitivní o něco méně, přesto jsem zde ale zaznamenal ve srovnání s minulou generací, na které se i po technické stránce šetřilo, velký pokrok.

 ...

 První generace si pro svůj přivětivý a milý design získala přezdívku "vajíčko", druhé se říkali "MiniAvantime" (někteří motorističtí novináří mu pošklebně říkali "ten s hrbem"). A jak je vidět v poslední generaci "francouzského Golfu", se výrobce vrátil ke klasickým tvarům a veřejnost se pravděpodobně bude vracet k "vajíčku". Nemuže to být nikdo jiný, než Renault Megane.

 Renault je v kompaktní třídě velmi významným hráčem na evropském trhu. Jeho modely R11, R19, či Mégane si lidé oblíbili téměř ve všech končinách starého kontinentu. Avšak ve druhé generaci se designérský tým Renaultu, jmenovitě Patrick le Quément, rozhodli zbořit veškeré designové mantinely a navrhly model, v nižších třídách dosud nevýdaného designu.

A to se bezesporu podařilo. Tak originální záď dosud žádná kompaktní automobil neměl. Design neměl s klasickým dvouprostorovým modelem moc společného, neboť jeho zavazadlový prostor zdánlivě evokoval třetí, oddělený prostor. Architektura celku byla velmi futuristická, avšak daní za odvahu byl o něco menší zavazadlový prostor, než nabízela dobová konkurence. Nicméně i přes vyzívavý styl se vůz stal jedním z nejprodávanějších modelů, bez ohledu na segment a dodnes je velmi úspěšný i na trhu s ojetými vozy.

 Ale ani v nové generaci si Renault nějaký ten originální prvek neodpustil. Jmenujme například sdruženou kapličku ukazatelů, která kombinuje analogové a digitální ukazatele či nově nastolený styl přídě, jehož zakadatelem je model Laguna a který se vyznačuje rozměrnou maskou pro přívod vzduchu, kterou doplňuje úzká lišta, umístěna nad poznávací značkou.

 Interiér nového Meganu je zhmotněním elegance, jednoduchých, byť stylových linek a všudypřítomné harmonie a pohodlí. Líbí se mi decentní inspirace palubní atmosférou o třídu vyšší Laguny, jejímž interiérovým designem s dokonalou stylizací, která je jasně zřetelná svým vlnobitím elegance, se dodnes nemohu nabažit. Našel jsem zde daleko přívětivější atmosféru, než v Golfu, který je přeci jen o něco chladnější....

 ...

 Takže takové malé srovnání na poli estetického působení bysme měli za sebou. Teď nám ještě zbývá verdikt. Přiznám se, že jsem se z počátku nemohl rozhodnout, jestli mám dát přednost jasně definovaným linkám Golfu nebo moderní eleganci v podání Meganu. Jelikož jsem zastáncem designové inovace a styl nynějšího Golfu tu již mnohokrát byl (což je ovšem pro hromadu lidí v pořádku) a má méně prvků, kterými by nějak výrazněji zaujal, se dnes přikláním k Meganu, který mě na první, i osobní pohled, dokázal oslovit o kapku více. A co teprve karosářská varianta Coupé, která zastává post třídveřového Meganu. Ta vypadá naprosto skvěle. Její dokonalá záď, která je věrna tradici Renaultu, jakožto značky, která ráda koketuje s inovativním stylem zádí, je neodolatelná...

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz

Renault Megane.jpg
Srovnani dvou karoserii.jpg
Volkswagen Golf.jpg

Jedním z hlavních faktorů, které negativně ovlivňují design a celkový styl automobilů, je globalizace. Tím mám na mysli hlavně úzké kooperace výrobců při vývoji automobilů, což je sice velmi výhodný a výnosný tah, ale po stránce osobitosti to ne vždy dobře dopadne. Za poslední léta je to hlavně spolupráce koncernu PSA s Mitsubishi na výrobě SUV. Jak už bylo řečeno, Francouzi ušetřili moře peněz, které by jinak investovali do vývoje zcela svébytných vozidel a Mitsubishi z toho také dokáže jistě něco dobrého vytěžit. Jestliže by se ale automobily nepovedly designově, japonskému výrobci to zase až tak vadit nebude. Těžká ujma bude spíše na straně Francouzů, u kterých jsou designové excesy velmi těžko odpustitelné…

 Dvojčata od PSA obdržela od Japonců styl zádě, kterou si ale nepatrně upravila k obrazu svému určitými prvky. Peugeot výraznější chromovanou lištou na víku zavazadelníku nad státní poznávací značkou a oba modely svou optikou světlometů. Zatímco záď nebudí dojem francouzského šarmu, přídě jsou vyvedeny zcela osobitě a přesně podle rodinných receptů každé automobilky. Osobně bych dal přednost dvojitého šípu…

 Interiéry jsou bohužel typicky japonské, a to jak svým strohým vzhledem, tak i tvrdými materiály. U Francouzů jsme si zvykli na příjemné interiéry, stylové palubní desky s měkčenými materiály a slovy těžko definovatelnou útulnou atmosféru. Ani jedno zde není k vidění. To já považuji za negativní příklad globalizace.

Pro puristy a zastánce klasických hodnot byla (ještě před nedávnem) zasazena další krutá rána – Porsche Cayenne TDi. Osobně mám značku Porsche rád, pro jejich symbol nadčasového designu a osobitou auru modelů, která se prakticky od dob založení výrazně nemění a do nových designových jazyků nikdy nebylo potřeba výrazněji zasahovat. Ale zaslouží si sportovní klasik pod kapotu TDi? Nezlobte se na mě, ale spojení těchto dvou produktů se mi zdá podobné, jako kdyby se k The Rolling Stones připojil Michal David…

V tomto případě je v sedmém nebi rozum (neboť velké SUV a turbodiesel je ideální kombinace), srdce však tiše pláče…

 Doufejme, že se stejným směrem nevydá král automobilového nebe – Ferrari.

 O další typický příklad chytrých finančních úspor za vývoj nového modelu se postaral Seat s modelem Exeo. Do role „dárce orgánů“ se dostala předchozí generace Audi A4. Po technické stránce se jedná o dobrý nápad, neboť A4 je velmi kvalitní a za léta výroby vyzrálý automobil. Také v oblasti spolehlivosti nemám námitky. Vůz se dokázal i po letech díky svému elegantnímu designu líbit…

 Model Exeo se po stránce designu nedá srovnávat se svými soukmenovci ze stáje Seatu, ve které doposud figurují stylové modely Altea, originální Toledo a temperamentní Leon, stejně tak jako Ibiza s puncem novinky. Obzvláště za mou náklonnost k Toledu jsem byl nemalým počtem lidí zkritizován, ale já si nemohu pomoci. Sice by jistě mnozí z Vás mohli narážet na až příliš zřetelnou návaznost na Alteu, přezdívat mu „Altea s batohem“ a kritizovat jeho nepoměr, který může vyvolat přítomnost originální zádě s délkou vozu. V tomto případě vám rozumím, ale mé sympatie k modelu neutuchají. V tom je kouzlo subjektivity designu.

 Ale zpět k Exeu. Zde je pojem globalizace patrný na první pohled. Profil je zcela identický s A4, stejně tak jako stroze elegantní palubní deska s kvalitními materiály. Kdybych měl design Exea zhodnotit v kostce, vypadalo by to následovně – na profil A4 byla naroubována příď s tvaroroslovím Seatu a záď, kterou bezpečně poznají majitelé starého Seatu Cordoba. Nicméně v zadní části jsem našel jistou eleganci, nikoli však inovátorské prvky. Zkrátka další typický příklad globalizace…

Jsem rád, že i v těžkých dobách globalizace je zde k nalezení ostrůvek, na kterém je vždy něco k nalezení. Mám tím na mysli Itálii a Francii, země špičkového designu, neutuchajících nápadů a originálních řešení…

 Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz

tdi.jpg
Ccros.jpg
new-seat-exeo.jpg

Zpráva, že Chris Bangle opouští BMW, zaskočila milovníky odvážných tvarů, originality i část zákazníků BMW.

  Tento člověk dokázal při posuzování jeho děl dokonale polarizovat veřejnost. Osobně obdivuji jeho umění linek, smyslné hrátky a pokusy, hledání nových tvarů. Jeho designový styl, založený na prolínání ploch, dynamických linií a výrazném tvarování světlometů, definoval směr, kterým se bude BMW ještě dlouhá léta ubírat. Tím pádem by ti, kteří obdivují „pobanglovská“ BMW, měli uctít Chrise Bangla , neboť v podstatě on před časem předurčil stylistiku dnešních a budoucích BMW…

 

 Banglova díla bezesporu prezentují jeho odvahu, prosadit v sérii nové trendy. Stačí se podívat na „lidové Ferrari“, Fiat Coupé, který je dodnes pro jeho skvělý design a výrazné sportovní vzezření hledaným modelem. Jeho největší sláva (ale také bohužel kritika), ho čekala u BMW, ve kterém prvně zastával post šéfdesignéra značky BMW. Když tuto funkci převzal Adrian Van Hooydonk, povýšil Bangle na post šéfdesignéra celého koncernu BMW.

 

 Těžko určit, který model byl pro Bangla nejtypičtější. Já si ale myslím, že jsou to modely BMW 6 a 7. Z těchto modelů je jednoznačně vidět, že si Bangle pohrával s novými tvary. Zvláště BMW 7, model, vedle kterého působil Mercedes – Benz S jako šedá myš, se postaral o neskutečnou dávku kritiky. Oba modely nabízí velmi originální záď. Z profilu sice může působit těžce, nebo chcete – li „naroubovaně“, z jiných úhlů pohledu se jedná o zdařilý, v rámci tříd nesmírně originální celek. Zvláště pak záď BMW 6 platí za mistrovské, perfektně tvarované dílo. Oceňuji krásně prohloubené víko zavazadlového prostoru, ladné zakomponování svítilen, čisté a hladké tvary, skloubené s modernou a nonšalancí. Jak krásně k němu ladí vínová metalíza či sněhově bílá barva…

 Příď modelu je patrně nejdiskutabilnějším prvkem na vozu. Já ji považuji za sportovně tvarovanou a originální. Stejně tak se mi líbí atletická forma vozu, a to v obou karosářských variantách.

 

 Banglovy BMW stanovily v rámci značky nové standarty, přitom nezapomněli na tradiční noblesu a elán vozidel s roztočenou vrtulí ve znaku. Tyto hodnoty dokázal asi nejlépe spojit model 3, který byl sice rovněž kritizován za údajně „těžkopádnou záď“. Přesto bylo BMW 3 hodnoceno z modelové řady asi nejlépe. Dokáže totiž nabídnout odvážné linky, které jsou zde velmi snadno stravitelné. Návrh je dostatečně dynamický, přitom si dokázal zachovat reprezentativní image, tolik oblíbenou mezi „bílými límečky“. Líbí se mi vypracovaná příď, která byla po nedávném faceliftu doplněna o další dávku steroidů, které příď zvláčnily a vkusně vylepšily.

 

 Vrchol Banglova kreativního ducha byl zhmotněn do netradiční karosérie. Technika a interiér modelu je sesterský s X5, přičemž vůz, který si teď rozebereme, považuji za „to hezčí z dvojčat“…o nikom jiném, než o X6, nemůže být řeč.

 Zatímco X5 hraje spíše na praktickou notu, X6 opouští vody konvence vydává se do pole modelů, které kombinují karosérie, které jsou pro mnohé neslučitelné. Rozhodli se skloubit subtilní vzezření SUV se sportovní dynamikou kupé. A když to dokázal Ssangyong se svým modelem Actyon, proč by to nevyšlo BMW?

A v přímém srovnání s X5 specifické tvary X6 vyniknou o poznání zřetelněji. Automobil vidím jako ideální stroj na dlouhé cestování po Evropě pro pasažéry, kteří nutně nepotřebují konvenčních pět sedadel, zároveň jsou rádi v rozměrově impozantním automobilu, který je schopen zdolat i určité překážky. Do těch bych se ale moc nepouštěl, neboť zašpinit kabátek X6 by byla celkem škoda…

 Je úctyhodné, jak bylo SUV vkusně upraveno do svižného stylu kupé. Kéž by se to dalo říct i o prvním SUC (Sport Utility Coupé) od Ssangyongu, kterému se krása vyhla obloukem…

 

 Chris Bangle se bezesporu zapsal mezi nejjasnější hvězdy designérského automobilového nebe. Ani kolegové z branže chválou na jeho adresu nešetřili…

 

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz.

 

BMW_7.jpg
BMW_X6.jpg
Fiat_Coupe.jpg

Poslední dobou se ke mě dostávají informace o poklesu prodejnosti největší tuzemské automobilky. Konkrétně model Fabia se neprodává tak, jak by mladoboleslavští chtěli. Je na vině současná hospodářská krize, příval levných a prodejně velmi příznivých novinek, které využívají dražších variant některých modelů Škodovky, nebo upadající design modelové palety?...

 .....   

 Jistě, i recese může být na vině, stejně tak jako novinky se skvělým poměrem ceny/užitné hodnoty v podobě například Hyundaie i20, Renaultu Thalia či ofenzivy Dacie. Podle mě podstatným faktorem poklesu je zmíněný upadající design a nový „disproporční“ trend automobilky...

   Nejprve se podíváme na základní kámen škodovácké nabídky, subkompakt Fabia. O jejích kvalitách nemůže být pochyb. Dokáže excelovat ve většině srovnávacích testů. Poslední skalp ulovila v podzimním Mastertestu slavné periodiky Auto - Motor und Sport, kde byla schopna porazit i nováčky v podobě Fordu Fiesta. I přesto, že její provozní vlastnosti jsou na velmi vysoké úrovni, kdyby se měl hodnotit design, Fabia se propadne hluboko do země...

   Stačí letmý pohled na exteriér a do očí vás praští výrazná disproporce, která vyniká v zadní části, jejíž vzezření nahání hrůzu. Ve stejném duchu se nese i profil, kterému (stejně tak jako celému vozu) silně nevyhovuje příď z Roomsteru, který na subkompaktmím automobilu působní až příliš subtilním dojmem. Nevyvážené působení vozu podtrhují často malá kola, než by mělo býti zvykem.

  Zatímco u exteriéru jsem byl kritický až až, v interiéru trochu povolím. Soulad materiálů, jejich struktur a barevnosti je velmi příznivý a zdařilý (s výjimkou základní verze, která má materiály, za které by se nemusel stydět leckterý snaživý bubeník...).

.....

 Další si vezmeme na mušku čerstvě modernizovanou Octavii. Nejprve si probereme faceliftovaný model, ať máme to nejhorší za sebou. Příjde mi divné, když se na čistý a vyvážený celek, který tvoří profil a záď vozu, naroubuje příď s filozofií oblých a místy i překombinovaných tvarů. Výsledek tedy působí poněkud rozpačitě. Ještě více to schytalo kombi, kde se modernizace podepsala snad ještě negativněji, než v případě liftbacku.

Naopak interiéru lehký lifting prospěl. Jeho nové struktury povrchu některých materiálů jsou vítány.

  Přitom předfaceliftový model se těšil velké oblibě díky své celkové vyváženosti tvarů, čistotě a eleganci designu a místy i jistému prémiovému charakteru. Zejména kombi platilo za jedno z nejelegantnějších kombi na trhu...

.....

  Na komentář k designu Roomsteru jsem se velmi těšil. Osobně ho považuji za designově nejzdařilejší Škodu současnosti, které se jisté disproporce karoserie vyhly obloukem. Mnozí ale říkají, že nikoliv. Asi tím mají na mysli originální pojetí "dvoupokojového" automobilu, které je na první pohled zřejmé v netradičně pojatém profilu. Já tvrdím opak.

  Právě profil se mi jeví jako nejzdařilejší část vozu. Vidím ho jako vhodnou kombinaci dynamiky, rodinného charakteru a všudypřítomné originality. I přes dvě různorodá boční okna je horní linka karoserie, která se táhne od A - sloupku až ke konci střechy, nesmírně elegantní a věrná původnímu, krásnému konceptu z roku 2006, před kterým zvedám palec!

   Poměrně líbivá záď si harmonicky notuje s již zmíněnou linií střechy, oceňuji výrazné, vertikálně orientované svítilny, které plní jak estetický, tak i aktivně bezpečný požadavek aktivní bezpečnosti vozu.

   Za designově nejslabší část karoserie považuji příď. Hlavně její základní verze je vcelku konzervativní a nepříliš líbivě tvarovaná. Kdyby výrobce realizoval efektní a dynamickou příď studie Roomster, která disponovala kulatými mlhovkami, doplněnými elegantním tvarováním nárazníku, bylo by lépe.

.....

 Superb - nováček a vlajková loď značky. Díky špionážní fotografii byla jeho podoba známá již delší dobu před oficiální premiérou modelu. Druhá generace stojí opět na rozhraní segmentu D a E. Tak se do něj pustíme…

  Dle mého je dominantním prvkem vozu dynamicky tvarovaná příď se zajímavou architekturou provedení. Je pečlivě navržena a dodává vozu reprezentativní vzhled. Zajímavě působí i štítek s nápisem „Superb“, který po faceliftu nosí i Octavia. Celkový dojem dokreslují muskulaturní linky celé přední části vozu.

  Profil – v této části Superb zkolaboval. Zatímco příď hodnotím kladně, zde budu velmi kritický. Auto vypadá jako natažené. Rovná střecha a vyústění profilu, v zadní části vozu, je velmi nevyvážené a dodává vozu příliš těžký dojem…

  Zatím mám ze Superbu rozpolcené pocity, tak uvidíme, jak můj výsledný verdikt ovlivní hodnocení zádě. Po pravdě řečeno, zde mě čeká asi nejsložitější úkol. Co se týká svítilen, mají celkem zvláštní tvar, nikoliv však nezajímavý. Neupírám jim jistý originální design, ale jak se říká, mohly by být lepší. Jinak po stránce designového zpracování zádě nemám příliš výhrad k designu, ale spíše k celé stavbě „batohu“ Superbu. I sem bohužel zasáhla mocná ruka disharmonie…

  Jsem velmi zvědavý na provedení kombi. Mnohé spekulace napovídali o takřka shodných světlometech se sedanem (což považuji za nesmysl a firma by na tom musela být velmi špatně, aby se dostala až tak daleko). Poslední skici navíc nebyly příliš pohledné. Přesto ale věřím, že Superb Combi nepokazí velmi elegantním modelům, jako jsou Octavia Combi II (před faceliftem) a Fabia I. Combi.

.....

 Uvidíme, jak se s mocnou rukou nevyvážených proporcí popere ostře sledovaný, zanedlouho aktuální model Yetti. Některé hlasy ho přirovnávali k upravenému Roomsteru, já ale těmto řečem nevěřím. Sice bude s tímto modelem designově velmi příbuzný, přesto doufám, že se bude jednat o vcelku vyvážený automobil. Ostatně, maskované prototypy výrazné disproporce netrápily…

   No, co naplat. Nezbývá než doufat, že současná designová situace ve Škodovce nebude trvat příliš dlouho. Mým přáním je retro projekt nové Škody Felicia ve sportovní karoserii roadster a plátěnou střechou. Ale kdyby Škodováci brali tento projekt v potaz, tak je ze všech sil prosím – tentokrát bez HTP…

 

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz.

octavia.jpg
fabka.jpg
Roomster.jpg

Jak jsem zmínil ve svém prvním článku, rád bych se dnes podrobněji věnoval architektovi, který svými návrhy dokázal dokonale polarizovat společnost a nesmazatelně se zapsat do síně slávy (nejen České) architektury. Tento muž náhle zemřel 14. ledna, právě v den narození dcery. Je to Jan Kaplický, který spolu s Amandou Levete založil studio Future Systems.

 Poslední dobou uchvátil pozornost svými neotřelými vizemi významných budov, jako jsou letenská Národní knihovna (většina lidí ji nenazve jinak než „chobotnici“, či hanlivě „blob“), nebo jihočeská koncertní síň, která nese hrdou podobu „rejnoka“. Tyto stavby se lidem buď zalíbí, nebo je rovnou zavrhnou. Ať patříte k jakékoliv skupině, musíte uznat, že se nedají přehlédnout a rozhodně nepůsobí prvoplánově. Donekonečna nás nutí přemýšlet nad tím, jak to vlastně pan Kaplický myslel…

 Prvně jmenovaný projekt, Národní knihovna, se stal vítězem v soutěži o podobu významné budoucí letenské stavby. Po estetické stránce se jedná o skvělou vizualizaci. Na první pohled zaujmou, kromě vzhledu budovy, přístupové cesty dovnitř a impozantní „magické oko“, kterým budova upírá svůj pohled na město. Zajímavý je i druh materiálu, který by v případě realizace projektu asi nepatřil k nejlevnějším…

 Je až neuvěřitelné, jak velké dokáží někteří lidé dělat „veletoče“ ve svých názorech na „chobotnici“. O to smutnější je fakt, že jsou to lidé, kteří rozhodují o tom, zda postavit tuto avantgardní stavbu, či realizovat nějaký jiný projekt, který do krajiny rovněž nezapadne, ale bude „politicky přijatelný“, nebude nikde „vyčnívat“…

 Obávám se, že budoucí národní knihovna ponese podobu nevýrazné budovy, která sice splní svůj účel, ale zvenčí člověku nic nedá.

 O něco větší šanci na oživení projektu má Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, rovněž velmi odvážný návrh s již tradičně organickou filozofií projektu.

 Budova (jestli se tento celek dá tak nezvat) je vzhledově (i barevně) velmi věrná podobě rejnoka. Tento dojem umocňují dvě „oči“, které slouží jako pozadí za pódiem. Považuji to za skvělý nápad, který hudebnímu vystoupení dodá více vitality a silnější atmosféru. Tyto prvky skvěle ladí s kompletní koncertní síní, která je vyvedena v příjemných, teplých odstínech, se kterými korespondují ladné a nesmírně harmonické tvary všude, kam se podíváte. Všude hrají hlavní roli organické tvary a naprostá přirozenost. Lidem se tak dostává inspirativní prostředí, které je pro kvalitní hudební zážitek nesmírně důležité.

 Tolikrát zmiňovaná harmonie a teplé barvy však ostře kontrastují se studeným zbarvením hlavní haly, která sice rovněž pluje na organické vlně, ale zde působí velice svěžím dojmem.

 Další významná stavba z pera pana Kaplického se nám skvěle hodí. Jedná se totiž o motiv, velmi blízký k automobilovému průmyslu. Je to Muzeum Enza Ferrariho

 Ani zde autor nezapomněl na organický původ tvarů, který skvěle zakomponoval do technicistního stylu automobilového průmyslu. Celý povrch stavby, situované do města Modena, je tvořen horizontálními výběžky, které evokují průduchy, známé z historických sportovních automobilů. Studio Future Systems soutěž o podobu muzea vyhrálo v roce 2004 a jeho dokončení se plánuje na letošní rok.

 Toto byl jen stručný výtah z nezaměnitelných děl pana Kaplického, který se proslavil další várkou staveb, které opouštějí vyjeté koleje a všude, kde se objeví, stanovují nová měřítka a stávají se místem pro setkání příznivců architektury z celé Evropy. Jmenujme například Mediální centrum Nel Lord's v Londýně, Nákupní středisko Selfridges v Birminghamu či Plovoucí most Docklands v Londýně. Jeho dvě díla se dostala i na známky v tak konzervativní zemi, jako je Velká Británie…

 Kaplický a jeho studio se také podílelo, spolu a absolutní architektonickou jedničkou Normanem Fosterem, na návrhu patrových autobusů. Začátkem tohoto roku dokonce na toto téma vyhráli místní soutěž.

 Jak je vidět, jedná se o špičkově dílo, které dokazuje, že se pan Kaplický neztratí ani v oblasti průmyslového designu…

 

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz.

Narodni_knihovna.jpg
kaplicky-centrum-budejovice-1.jpg
double_decker_foster.jpg
muzeum_enza_ferrariho.jpg
Detroit 2009

Detroit 2009

Zdravím všechny příznivce automobilového designu.

 

Svůj první článek jsem pojal tak trochu v duchu Detroitského autosalonu. Novinek se zde představilo skutečně hodně a zájem automobilek, představit i nějakou tu impozantní studii, byl nemalý. To vše i přes fenomén současnosti, finanční krizi. Byla by škoda, kdyby recese zabránila výrobě některých opravdu povedených kousků, které byly na této automobilové show k vidění.

 

Jak jsem zmínil v úvodu, Detroit nebyl prost od zajímavých koncepčních automobilů.

Jedním z nejzdařilejších je bezpochyby Audi Sportback Concept, jakožto pravděpodobný předobraz modelu A7, vážného konkurenta Mercedesu CLS. Zároveň je pro mě milým překvapením. Kdo by si před časem řekl, že se z Audi stane výrobce designově atraktivních vozidel, za kterými se není škoda ohlédnout? Ještě před patnácti lety bylo jejich portfolio tvořeno spíše konzervativními manažerskými vozy, které slovo „emoce“ marně hledaly ve slovníku. Ale dnes se stačí podívat na nabídku Ingolstadského výrobce a nebudete věřit, že některé modely nesou výrobní štítek „made in Germany“…

 

Ale zpět ke konceptu. Zkrátka, smekám před návrhem! Design exteriéru je skvělý mix vkusné extravagance, stylu, elegance a dostatečné reprezentativnosti. Majestátní příď je „na Audi tradičně“ vybavena impozantní maskou chladiče, zde je ale vkusně doladěna horizontálním žebrováním. Kapitolu samotnou pro sebe představují světlomety. Ne, to není to pravé slovo…je to velkolepá světelná show. Audi si již tradičně pohrálo s jejich optikou a jak je vidět, daří se jí to na výbornou. Jejich tvar navíc vkusně a citlivě zapadá do propracované a přitom čisté architektury přídě…

Pozadu nezůstávají ani zadní svítilny. Stylové linky doplňuje spirálovitý tvar. Toť charakteristika jejich zdařilé optiky. Nemohu se ale zbavit dojmu, kompletní řešení zádě trochu okukovalo od poslední studie Lamborghini, modelu Estoque. Ale když se jedná o jeden koncern, budiž....

Interiér – oáza klidu! Tak na tomto místě bych nesmírně rád strávil dlouhé cesty, ale nikoliv od bodu A do bodu B, nýbrž od bodu A, do bodu X...Posadit se do anatomických sedaček (ba spíše křesel?) a užívat si klidu a pohody. Tyto dojmy umocňují ladné linky palubní desky a útulně provedené výplně dveří. Ale dovolím si rýpnout – nenašel si interiér Audi zalíbení v palubní desce Renaultu Laguna? Nemohu se zbavit jistého dojmu designové příbuznosti…

 

Pokukuji po fotogalerii a můj pohled se znenadání zastavil u konceptu automobilky VW, který nese trošku skromný název Bluesport.

Musím říct, že na poměry VW, u kterého jsou i některé studie jaksi v duchu konzervatizmu, vypadá tento sporťák stylově, čistě a s jistou dávkou dynamiky. Ale hlavní devizou celého exteriéru je jeho skutečná čistota a hladké plochy, které občas „rozbije“ nějaká ta linka, aby se neřeklo…

Nicméně, profil s výraznými blatníky působí dynamicky „i když vůz stojí“. Vím, že to je tisíckrát omýlaná fráze, ale zde padne jako ulitá.

 

Hned několika modely se v Detroitu blýskl Chevrolet. Oběma by se na první pohled daly vytknout jisté disproporce karoserie, pečlivější prozkoumání (byť jen na základě fotografií) ovšem poodhalí místy menší omyl…

Jako první si vezmeme na mušku model Orlando. Jistě, vůz působí těžkopádně, místy až příliš mohutně, hlavně ve srovnání s evropskými konkurenty v podobě velkých MPV, jako jsou zejména Renault Espace či Ford S – Max. Jeho mohutná a tvarově poměrně nezvykle řešená záď mi trochu oživila vzpomínky na kreaci Ssangyong Rodius. Ale i přes tyto nevýhody dokáže vůz oslovit svým impozantním vzezřením a jistou dávkou tajemného charakteru.

Model Beat je pro mě menším zklamáním. I když na dynamice autoři nešetřili, po proporční stránce bych ho přirovnal ke krabičce od zápalek pro indivudualisty. Ovšem, i zde jsou ale k nalezení zajímavé prvky, jako třeba vysoká příď s dynamickými světlomety.

 

Svou studii představil i Mercedes, a to v podobě konceptu BlueZero. Sice jsem příznivec všeho, co vybočuje z řady a většiny studií, ale tento koncept mě nijak výrazně nenadchl, respektive jsem na něm nenašel podstatu vyváženého designu. Vozu se nedají upřít dynamické detaily a linie (které jsou trochu ve stylu „šípovitého designu“ dnešních Seatů, který se určitě dočká kopírování, které se už začíná projevovat…), ale celek působí poněkud rozpačitě a jaksi nevyrovnaně. Záď mi trochu připomíná organický popis motýlí říše, k tomu samostatná světla evokují jejich křídla…

Interiér je zase v jiné režii. Ten, jakoby se inspiroval okolím rybníka a jeho živočichů. I zde by byly jasné výhrady, ale nemohu říct, že by byl nenápaditý. Jen si myslím, že na studie jsou tu jiní borci…

 

Na závěr mi dovolte, abych vzdal hold světoznámému architektovi, který je zároveň jedním z nejlepších českých architektů všech dob, Janu Kaplickému, který náhle zemřel 14. ledna 2009. Tomuto člověku bych se podrobněji rád věnoval v budoucnu, jen zmíním, že jeho v tuzemsku nejslavnější díla, jako je proslulá „chobotnice“ alias Národní knihovna či koncertní sál v podobě „rejnoka“. Oba projekty předběhly dobu a spousta lidí je nepochopila. Jakmile dojde k realizaci „rejnoka“, ihned se na něj pojedu podívat.

 

Tiše smekám. Bravo, pane Kaplický.

 

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz.

 

Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one