.

Jak jsem zmínil ve svém prvním článku, rád bych se dnes podrobněji věnoval architektovi, který svými návrhy dokázal dokonale polarizovat společnost a nesmazatelně se zapsat do síně slávy (nejen České) architektury. Tento muž náhle zemřel 14. ledna, právě v den narození dcery. Je to Jan Kaplický, který spolu s Amandou Levete založil studio Future Systems.

 Poslední dobou uchvátil pozornost svými neotřelými vizemi významných budov, jako jsou letenská Národní knihovna (většina lidí ji nenazve jinak než „chobotnici“, či hanlivě „blob“), nebo jihočeská koncertní síň, která nese hrdou podobu „rejnoka“. Tyto stavby se lidem buď zalíbí, nebo je rovnou zavrhnou. Ať patříte k jakékoliv skupině, musíte uznat, že se nedají přehlédnout a rozhodně nepůsobí prvoplánově. Donekonečna nás nutí přemýšlet nad tím, jak to vlastně pan Kaplický myslel…

 Prvně jmenovaný projekt, Národní knihovna, se stal vítězem v soutěži o podobu významné budoucí letenské stavby. Po estetické stránce se jedná o skvělou vizualizaci. Na první pohled zaujmou, kromě vzhledu budovy, přístupové cesty dovnitř a impozantní „magické oko“, kterým budova upírá svůj pohled na město. Zajímavý je i druh materiálu, který by v případě realizace projektu asi nepatřil k nejlevnějším…

 Je až neuvěřitelné, jak velké dokáží někteří lidé dělat „veletoče“ ve svých názorech na „chobotnici“. O to smutnější je fakt, že jsou to lidé, kteří rozhodují o tom, zda postavit tuto avantgardní stavbu, či realizovat nějaký jiný projekt, který do krajiny rovněž nezapadne, ale bude „politicky přijatelný“, nebude nikde „vyčnívat“…

 Obávám se, že budoucí národní knihovna ponese podobu nevýrazné budovy, která sice splní svůj účel, ale zvenčí člověku nic nedá.

 O něco větší šanci na oživení projektu má Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, rovněž velmi odvážný návrh s již tradičně organickou filozofií projektu.

 Budova (jestli se tento celek dá tak nezvat) je vzhledově (i barevně) velmi věrná podobě rejnoka. Tento dojem umocňují dvě „oči“, které slouží jako pozadí za pódiem. Považuji to za skvělý nápad, který hudebnímu vystoupení dodá více vitality a silnější atmosféru. Tyto prvky skvěle ladí s kompletní koncertní síní, která je vyvedena v příjemných, teplých odstínech, se kterými korespondují ladné a nesmírně harmonické tvary všude, kam se podíváte. Všude hrají hlavní roli organické tvary a naprostá přirozenost. Lidem se tak dostává inspirativní prostředí, které je pro kvalitní hudební zážitek nesmírně důležité.

 Tolikrát zmiňovaná harmonie a teplé barvy však ostře kontrastují se studeným zbarvením hlavní haly, která sice rovněž pluje na organické vlně, ale zde působí velice svěžím dojmem.

 Další významná stavba z pera pana Kaplického se nám skvěle hodí. Jedná se totiž o motiv, velmi blízký k automobilovému průmyslu. Je to Muzeum Enza Ferrariho

 Ani zde autor nezapomněl na organický původ tvarů, který skvěle zakomponoval do technicistního stylu automobilového průmyslu. Celý povrch stavby, situované do města Modena, je tvořen horizontálními výběžky, které evokují průduchy, známé z historických sportovních automobilů. Studio Future Systems soutěž o podobu muzea vyhrálo v roce 2004 a jeho dokončení se plánuje na letošní rok.

 Toto byl jen stručný výtah z nezaměnitelných děl pana Kaplického, který se proslavil další várkou staveb, které opouštějí vyjeté koleje a všude, kde se objeví, stanovují nová měřítka a stávají se místem pro setkání příznivců architektury z celé Evropy. Jmenujme například Mediální centrum Nel Lord's v Londýně, Nákupní středisko Selfridges v Birminghamu či Plovoucí most Docklands v Londýně. Jeho dvě díla se dostala i na známky v tak konzervativní zemi, jako je Velká Británie…

 Kaplický a jeho studio se také podílelo, spolu a absolutní architektonickou jedničkou Normanem Fosterem, na návrhu patrových autobusů. Začátkem tohoto roku dokonce na toto téma vyhráli místní soutěž.

 Jak je vidět, jedná se o špičkově dílo, které dokazuje, že se pan Kaplický neztratí ani v oblasti průmyslového designu…

 

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz.

Narodni_knihovna.jpg
kaplicky-centrum-budejovice-1.jpg
double_decker_foster.jpg
muzeum_enza_ferrariho.jpg
Detroit 2009

Detroit 2009

Zdravím všechny příznivce automobilového designu.

 

Svůj první článek jsem pojal tak trochu v duchu Detroitského autosalonu. Novinek se zde představilo skutečně hodně a zájem automobilek, představit i nějakou tu impozantní studii, byl nemalý. To vše i přes fenomén současnosti, finanční krizi. Byla by škoda, kdyby recese zabránila výrobě některých opravdu povedených kousků, které byly na této automobilové show k vidění.

 

Jak jsem zmínil v úvodu, Detroit nebyl prost od zajímavých koncepčních automobilů.

Jedním z nejzdařilejších je bezpochyby Audi Sportback Concept, jakožto pravděpodobný předobraz modelu A7, vážného konkurenta Mercedesu CLS. Zároveň je pro mě milým překvapením. Kdo by si před časem řekl, že se z Audi stane výrobce designově atraktivních vozidel, za kterými se není škoda ohlédnout? Ještě před patnácti lety bylo jejich portfolio tvořeno spíše konzervativními manažerskými vozy, které slovo „emoce“ marně hledaly ve slovníku. Ale dnes se stačí podívat na nabídku Ingolstadského výrobce a nebudete věřit, že některé modely nesou výrobní štítek „made in Germany“…

 

Ale zpět ke konceptu. Zkrátka, smekám před návrhem! Design exteriéru je skvělý mix vkusné extravagance, stylu, elegance a dostatečné reprezentativnosti. Majestátní příď je „na Audi tradičně“ vybavena impozantní maskou chladiče, zde je ale vkusně doladěna horizontálním žebrováním. Kapitolu samotnou pro sebe představují světlomety. Ne, to není to pravé slovo…je to velkolepá světelná show. Audi si již tradičně pohrálo s jejich optikou a jak je vidět, daří se jí to na výbornou. Jejich tvar navíc vkusně a citlivě zapadá do propracované a přitom čisté architektury přídě…

Pozadu nezůstávají ani zadní svítilny. Stylové linky doplňuje spirálovitý tvar. Toť charakteristika jejich zdařilé optiky. Nemohu se ale zbavit dojmu, kompletní řešení zádě trochu okukovalo od poslední studie Lamborghini, modelu Estoque. Ale když se jedná o jeden koncern, budiž....

Interiér – oáza klidu! Tak na tomto místě bych nesmírně rád strávil dlouhé cesty, ale nikoliv od bodu A do bodu B, nýbrž od bodu A, do bodu X...Posadit se do anatomických sedaček (ba spíše křesel?) a užívat si klidu a pohody. Tyto dojmy umocňují ladné linky palubní desky a útulně provedené výplně dveří. Ale dovolím si rýpnout – nenašel si interiér Audi zalíbení v palubní desce Renaultu Laguna? Nemohu se zbavit jistého dojmu designové příbuznosti…

 

Pokukuji po fotogalerii a můj pohled se znenadání zastavil u konceptu automobilky VW, který nese trošku skromný název Bluesport.

Musím říct, že na poměry VW, u kterého jsou i některé studie jaksi v duchu konzervatizmu, vypadá tento sporťák stylově, čistě a s jistou dávkou dynamiky. Ale hlavní devizou celého exteriéru je jeho skutečná čistota a hladké plochy, které občas „rozbije“ nějaká ta linka, aby se neřeklo…

Nicméně, profil s výraznými blatníky působí dynamicky „i když vůz stojí“. Vím, že to je tisíckrát omýlaná fráze, ale zde padne jako ulitá.

 

Hned několika modely se v Detroitu blýskl Chevrolet. Oběma by se na první pohled daly vytknout jisté disproporce karoserie, pečlivější prozkoumání (byť jen na základě fotografií) ovšem poodhalí místy menší omyl…

Jako první si vezmeme na mušku model Orlando. Jistě, vůz působí těžkopádně, místy až příliš mohutně, hlavně ve srovnání s evropskými konkurenty v podobě velkých MPV, jako jsou zejména Renault Espace či Ford S – Max. Jeho mohutná a tvarově poměrně nezvykle řešená záď mi trochu oživila vzpomínky na kreaci Ssangyong Rodius. Ale i přes tyto nevýhody dokáže vůz oslovit svým impozantním vzezřením a jistou dávkou tajemného charakteru.

Model Beat je pro mě menším zklamáním. I když na dynamice autoři nešetřili, po proporční stránce bych ho přirovnal ke krabičce od zápalek pro indivudualisty. Ovšem, i zde jsou ale k nalezení zajímavé prvky, jako třeba vysoká příď s dynamickými světlomety.

 

Svou studii představil i Mercedes, a to v podobě konceptu BlueZero. Sice jsem příznivec všeho, co vybočuje z řady a většiny studií, ale tento koncept mě nijak výrazně nenadchl, respektive jsem na něm nenašel podstatu vyváženého designu. Vozu se nedají upřít dynamické detaily a linie (které jsou trochu ve stylu „šípovitého designu“ dnešních Seatů, který se určitě dočká kopírování, které se už začíná projevovat…), ale celek působí poněkud rozpačitě a jaksi nevyrovnaně. Záď mi trochu připomíná organický popis motýlí říše, k tomu samostatná světla evokují jejich křídla…

Interiér je zase v jiné režii. Ten, jakoby se inspiroval okolím rybníka a jeho živočichů. I zde by byly jasné výhrady, ale nemohu říct, že by byl nenápaditý. Jen si myslím, že na studie jsou tu jiní borci…

 

Na závěr mi dovolte, abych vzdal hold světoznámému architektovi, který je zároveň jedním z nejlepších českých architektů všech dob, Janu Kaplickému, který náhle zemřel 14. ledna 2009. Tomuto člověku bych se podrobněji rád věnoval v budoucnu, jen zmíním, že jeho v tuzemsku nejslavnější díla, jako je proslulá „chobotnice“ alias Národní knihovna či koncertní sál v podobě „rejnoka“. Oba projekty předběhly dobu a spousta lidí je nepochopila. Jakmile dojde k realizaci „rejnoka“, ihned se na něj pojedu podívat.

 

Tiše smekám. Bravo, pane Kaplický.

 

Jakub Sochor

avantime.blog.auto.cz.

 

Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one