.

Mnoho automobilových návrhů se v průběhu historie setkalo s nepochopením, leckdy však zcela neprávem - na základě odlišného vkusu většiny, která ovlivňuje prodejnost (a tedy i budoucnost) daného produktu.  Má však většina právo, nárokovat si monopol na estetickou pravdu a o všeobecně přijatých vozidlech prohlašovat, že jsou navržena správně (na rozdíl od těch jiných, alternativně založených)?

Řešení je v nedohlednu, neboť společnost – existuje-li její řádná a všemi akceptovatelná definice – tvoří velmi pestrý a proměnlivý celek, kde je každý stavěn zcela originálním způsobem.  Přesto se však objevují hlasy, usilující o násilné začlenění designu do kategorií kvalitní, všední a méně kvalitní – volíme-li korektní názvosloví.  Pokusme se malinko poodhalit, co vede jednotlivce k takovým soudům.

Řada lidí posuzuje kvalitu designu na základě symetrie proporcí – oko pozorovatele posuzuje, jsou-li proporce dobře vyváženy a zda-li veškeré prvky automobilu zapadají do sebe, přičemž leckdy stačí k pokřivení jinak pozitivního názoru poněkud delší zadní převis, jindy zase širší přední světlomety. 

To nás může přivést k poznatku, že mnoho lidí připodobňuje příď vozidla k lidskému obličeji, což může mít za následek vnímání vyváženosti čelní části vozu na základě symetrie jejich elementů.  Všeobecná zažitost tohoto antropomorfního pohledu ubližuje projektům, které se vymykají klasickému pojetí automobilové přídě, což velmi často ústí k odsouzení vozu a jeho nízké oblibě.  Skutečný smysl neobvyklých řešení tím pádem zůstává překrytý slupkou, jíž utváří – někdy až přehnaně – tradiční náhled na design a z něho plynoucí předsudek, který lze jen velmi těžko rozbít.

Domnívám se, že výše uvedený problém škodí modelu Multipla, konkrétně jeho provedení před modernizací (jež znásilnila podstatu původního designu, jehož základ byl necitlivým zásahem unifikace s jinými modely narušen a velmi znehodnocen.)  Stupňovitá příď přitom řeší mnoho problémů – předně zkvalitňuje aktivní bezpečnost vozidla díky zvýšené pozici dálkových světlometů, což ve výsledku vytváří neobyčejný a dodnes tajuplně pronikavý výraz.  V kontextu Multiply je také třeba říci, že nízké čelo přímo navazuje na ponton, čímž je – po napojení horní části – vytvořen unikátní karosářský koncept, který si zaslouží důkladné rozpracování i pro jedenadvacáté století.

Jedním z nejtradičněji vnímaných prvků je maska chladiče, situována doprostřed přídě, povětšinou doplněná výrazným grilem, prokládaným plynulými linkami.  Při pohledu na něj vyvstává otázka – existuje něco statičtějšího a lidem známějšího (v souvislosti s automobilovým designem)?  Mnoho automobilek si na přetvoření mohutné masky vybudovalo image – netřeba podrobněji zmiňovat autentické příklady, kterými jsou Alfa Romeo či BMW; v postmoderní době však i Citroën, SEAT či Renault (ten dokonce dvakrát – v průběhu poslední dekády 20. století v podobě dvou dílů, přímo napojených na světlomety, v současnosti pak kontinuálním pásem se zakomponovaným logem).

Dovolím si tvrdit, že právě zmíněná dekonstrukce tradičního prvku přispěla k vytvoření nové a většinou zcela nezaměnitelné identity, která, ačkoli může podléhat módním trendům, přispívá rozmanitosti kultury designu a jeho historického dědictví.

Jsou chvíle, kdy není marné pracovat na čistém listu papíru.  Krom toho vyklizení tradičních pozic přispívá i tradicionalistům, jejichž klasicky stavěné masky mají – po prořídnutí řad jejich uživatelů – ještě výraznější auru historie a tvarového konzervatismu.

Jakub Sochor

Renault_Twingo_Oasis.jpg
Mercedes-Benz_F700_Concept.jpg
Fiat_Multipla.jpg

Ačkoli to nelze brát zcela doslova, automobil je jedním z prostředku, jejichž prostřednictvím můžeme demonstrovat celospolečenské změny v oblasti technického pokroku, estetického myšlení z hlediska průmyslového designu (velmi obecně řečeno), přičemž zahrneme-li do zorného pole pozorování také společenské otázky, lze na základě prodejů osobních vozidel dedukovat sociální změny a směr, jimž se společnost ubírá.  Jak je to však s vozy městské hromadné dopravy, které přirozeně taktéž podléhají vývoji, pozvolnému cizelování již provozovaného či – v historii nesmírně často - radikální transformaci pojetí?

Stroje, užívané v oblasti MHD, patří k páteři městského provozu, v mnoha případech je jejich kompetence rozšířena o estetický rozměr, zvláště tehdy, hovoříme-li o nějakém historickém centru – kupříkladu pražském či brněnském.  Tehdy je namístě poukázat na důležitost tvarosloví vozu hromadné dopravy – zvláště pak tramvaje – pro výsledný dojem z urbanistiky.

Avšak zejména v průběhu devadesátých let minulého století docházelo k řadě modernizací, které se řídily dobovými módními zvyklostmi, jež – optikou dneška – v mnoha případech bezvýhradně zastaraly.  Pokusme se tedy, prosím, o menší futurologickou vizi.  Opomeňme na chvíli dosavadní karosářskou a estetickou praxi a uvažujme nad ideální představou budoucnosti hromadné dopravy očima zítřka.

Tramvajová doprava budoucnosti bude muset reagovat na změny ve vnímání města, ideálně formou propojení tří úrovní – podzemní, pozemní a nadzemní, přičemž první jmenovaná forma přepravy obyvatel usnadní provoz na zemském povrchu (nehledě na absenci problémů způsobených dopravními zácpami a kolizemi) a třetí usnadní (a urychlí) přístup do rozličných míst, kupříkladu vyšších pater nákupních, zdravotnických či sociálních komplexů, kde bude mít zastávku či rovnou technické zázemí (pozn.: jde o reálnou ideu, o jejíž realizaci se uvažovalo v Brně – tramvaj měla vjíždět do prvního patra obchodního domu, z jehož stavby nakonec sešlo).

Na tematiku pokroku v této oblasti lze nahlížet také touto optikou - podíváme-li se na případy, kdy se tramvajová doprava přizpůsobila sociálním a urbanistickým změnám, nemusíme zacházet daleko do historie.  Rozvoj panelových sídlišť, která mnohdy znamenala nárůst rozlohy města, si vyžádala nové tramvaje s vyšší rychlostí a přepravní kapacitou.  Těmto aspektům odpovídala KT8D5, která vzhledem ke svým vlastnostem znamenala zásadní odklon od koncepce dvou spřažených vagonů (viz kupříkladu T3 či T6).

Podobně lze hovořit o trolejbusu, u kterého se domnívám, že je jen přechodným článkem k plné realizaci elektrobusů, jež nebudou zatěžovat krajinu trolejovým vedením.  Na základě této myšlenky můžeme odhadnout, že jakmile se technologicky dořeší rozvoj vozidla s elektrickým agregátem bez závislosti na vedení, dojde k pozvolnému odklonu od trolejbusové sítě (která však, v souvislosti s těmito názory poněkud paradoxně, zažívá ve střední Evropě renesanci).  To by mohlo ovlivnit autobusový provoz, který bude stále intenzivněji doplňován právě elektrobusy.  Přesto s ním lze i nadále počítat, zejména na meziměstské a delší vzdáleností.

Vraťme se však na okamžik k tramvajové dopravě.  V případě pozemního provozu lze počítat s nasazením unikátních vagonů esteticky ztvárněných tak, aby sekundovaly architektonickému uspořádání historického městského centra – ideálním příkladem je Praha, kde je třeba atraktivních tramvají s nadčasovým tvaroslovím.  Tentýž stroj by vkusně zapadal rovněž na kratší brněnské tratě (zvláště na linku č. 4 vedoucí do atraktivní Masarykovy čtvrti či 10 spojující střed města se Stránskou skálou).

Současný stav je možná příliš statický.  Divím se, že se do často přeplněných městských center pouští až pětičlánková kolejová vozidla, která nejen zabírají místo, ale navíc leckdy brání v tvarové osvětě a posílení atraktivity města (například Porsche 14T). 

A propos, v porovnání s uvedeným projektem disharmonického vzezření mne napadá jiné, o poznání méně rozšířené vozidlo – RT6N1.  I přes použití dílů z mnohem starších tramvají působí stále pozoruhodným dojmem – zvláště v Brně, kde jsou provozovány v mizivém množství (ostatně jako všude jinde), dokáží působit jako chvilkové zjevení.

Jakub Sochor

Tramspiral.jpg
TFP 1.jpg
tram_04 (1).jpg

Současný svět je nesmírně bohatý na tvary, myšlenkové směry a všemožné estetické kreace.  Co je však méně čitelné a zřejmé, je transformace původního pojetí futurismu do jeho zcela nové podoby. 

Úvodem nutno konstatovat zásadní fakt, že nová umělecká díla, označována jako futuristická, nemají s futurismem 20. století většinou pranic společného.  Aby byla tato skutečnost srozumitelnější, zhodnoťme si, prosím, základní pojmy a pohnutky prvních futuristů spolu s jejich vizemi:

-          Původní futurismus oslavoval rušnou dobu úzce spojenou s technickým pokrokem a odklonem od historie.

 

-          Hlavním pilířem společenství futuristů byla dynamika a radikální transformace hodnot, z nichž vyplýval jejich postoj ke, kupříkladu, antickému umění -důkazem budiž vyjádření z manifestu futurismu od Filippa Tommasa Marinettiho: „Prohlašujeme, že nádhera světa byla obohacena o novou krásu: o krásu rychlosti. Závodní automobil se svou kapotou ozdobenou tlustými trubkami podobnými hadům s výbušným dechem…, řvoucí automobil, který jako by se řítil po kartáčových nábojích, je krásnější než Niké ze Samothráky.“

 

-          Z výše uvedeného vyplývá další vlastnost italských futuristů, kteří kvitovali likvidaci uplynuvší světové kultury (příkladem je iniciativa, jejímž snem bylo vypálení paláce Louvre).

Stručný výtažek ze spektra myšlenkových pochodů prvních futuristů prozrazuje mnohé.  V prvé řadě lze z něj vycítit určitou míru hysterie a evidentního barbarství, které jsou prokázány apriorním a leckdy hrubiánským odmítnutím historie.  Netřeba se dále rozepisovat – již zde je zřejmé, že to, co se dnes považuje za futuristické, je avantgardním v jiném smyslu slova.  Pro nové umělecké myšlenky si proto dovoluji použít pojem NOVÝ FUTURISMUS.

Jako modelový příklad použijme propagační fotografie vize Numéro 9 firmy Citroën.  Karosářský projekt je zachycen v blízkosti ikonické architektury paláce Louvre (který byl terčem destruktivních idejí italských futuristů), čímž dochází k jedinečnému kontrastu.  Ten je však zároveň velmi citlivým projevem harmonie, kdy dochází k spolupráci avantgardního automobilu s významným muzeem.

Považuji za velmi důležité říci, že (leckdy násilná) integrace estetických myšlenek do pevně stanoveného směru s vnitřními mantinely je zbytečně omezující.  Takové počínání lze připodobnit k pomyslné svěrací kazajce, jež brání v myšlenkovém rozletu.  Proto mi dovolte, abych jen stručně a v nepatrných bodech nastínil mou představu o novém pojetí futurismu, který se jasně distancuje od futurismu starého:

 

-          Designéři jsou psychology 21. století.  Jejich činnost vyvolává v lidech emoce, které jsou transformovány do smělé a tvořivé práce každého z nás.  Design léčí, pomáhá a motivuje.

 

-          Jistý příklon k organickým tvarům včetně radikální transformace bydlení – lidská bytost 21. století se nespokojí se studeným betonem, vápnitými omítkami, šedivými fasádami a absencí přírodních materiálů. Do hry vstupují oblé prvky, přírodní materiály a snaha o maximální vzdušnost, jež evokuje velkolepost.

 

-          Automobilové karoserie tradičních podob lze považovat za symbol 20. století. Nový futurismus respektuje experimentátorství včetně hledání nových cest v křížení karosářských verzí, z čehož nezřídka vzejde unikát.  Výrazným způsobem promluví do hry modulární elektromobily.

 

Dalším bodem zalovme do oblasti hudby, která vyplouvá na povrch přímo z duše – stejně jako design a jakékoli jiné tvůrčí aktivity:

-          Zatímco futurismus první poloviny 20. století vytvořil podhoubí pro vznik hudebního žánru Techno (který ubíjí duši, jíž také zatěžuje zmatkem a podvědomou agresí), symfonií nového futurismu mohou být skladby a melodie inklinující k neurčitému směru New Age.  V libozvučných tónech je cítit emotivnost, touha konat velké skutky a tvůrčí smělost, převedená v jednotlivé sloky emotivních písní.

Jako ukázku použijme následující skladby.  První z nich je dalším doložením úcty k historii, která je v tomto případě upravena do soudobé podoby:

http://www.youtube.com/watch?v=sGHhQJDXxaY

Jako další projev hudební odnože nového futurismu cítím následovnou práci, jejíž klip byl natáčen v Praze:

http://www.youtube.com/watch?v=96i6eL-3F9E

Omluvte, prosím, poněkud delší rozsah dnešního článku.  Avšak povídání o novém futurismu zasluhuje mnohem delší text, jehož základ je čistým produktem snící a zároveň neklidné duše.

Jakub Sochor

Renault_Vel_Satis_Concept.jpg
Citroen_Karin.jpg
Mercedes-Benz_Biome.jpg
Museo_Enzo_Ferrari.jpg
Renault_Scenic_Concept.jpg

Na parkovišti jednoho brněnského supermarketu jsem zpozoroval bílé Volvo C30.  Jde o vůz s relativně známým a pamětí lidí dobře vstřebaným tvaroslovím, kvůli čemuž již nějakou dobu není jedním z těch silných magnetů, které přitahují pozornost kolemjdoucích.  Avšak přesto – zejména v kontextu ostatních hatchbacků – jde o neobyčejný model s tvary, které nelze označit za prvoplánové.

Je přirozené, že ačkoli jsou na karoserii C30 viditelné rysy historických produktů téže značky - kupříkladu slovutného 1800 ES - v době vzniku vycházel automobil z tehdejších zvyklostí designu Volvo.  Patří mezi ně příď se zvýšeným reliéfem kapoty (se zjevnou inspirací v kreaci ECC z roku 1992) postupně navazující na čelní část přídě, čistý (s letmým náznakem minimalismu?) ponton či zadní svítilny s vertikální stavbou. 

Nutno připomenout, že takto pojatý tvarový směr pozvolna končí.  Přesněji řečeno, přetavuje se do pestřejší a notně členitější podoby.  Avšak – byly tyto změny reakcí na změnu vlastníka Volvo, který se přemístil směrem na dálný východ?

Zmíněný posun designu vozidel skandinávského původu od věcného přístupu s chladivým závanem nadčasové estetiky k emočnímu prolínání ploch a křivek mění vnímání nordického designu a zároveň narušuje skutečnost, že tyto karoserie dosud představovaly alternativu k produkci zbytku Evropy.  Tato alternativa byla doposud svébytná tím, že namísto bezprostředních (a leckdy možná ukvapených) reakcí na módní trendy razila osobitou cestu, dlážděnou tradicí a bohatými technickou-karosářskými zkušenostmi.

=============================================

Pozastavuji se nad skicami vize Evoluon designera Pavla Huška a hledím na její tvary.  Pozoruji kompozici, tvořenou jemně klenutými plochami, decentními prolisy a osvěžující kombinací přímo vedených linek a energických křivek, a snažím se číst v jejím poselství …

http://cardesignclub.7x.cz/volvo/seminar-46.html

Maska se svými tvarovými ctnostmi je zde (oproti běžné verzi) přepracována do podoby, v níž jako by opouštěla svou tradiční pozici.  Ono klasické provedení může - v případě mnoha modelů – navodit dojem masivnosti, který lze připodobnit k masivu, jenž na sebe přitahuje veškerou vizuální hmotnost přídě exteriéru a pozornost pozorovatele.  V tomto případě je namístě jakákoli invence a snaha o transformaci léta ustáleného tvarosloví, které, ač vyniká určitou mírou nadčasovosti, může být mnohými shledáno jako příliš statické a – s přihlédnutím konkurenčních postupů – poněkud nepružné.

Kreativně na mne působí postupný spád horní linky profilu, jejíž pramen lze vypozorovat na zádi s vyšším reliéfem, ústící v atraktivně snížené přední části. Dle prostorové orientace základního modulu karoserie lze říci, že se vozidlo pohybuje mezi dvou- (pro kompaktní automobily typickým) a jednoprostorovým uspořádáním.  Křivky napříč pontonem napovídají o elegantním provedení hmoty karoserie, které je v této partii – viděno subjektivní optikou – blízké skandinávskému pojetí optické čistoty.  Zde však s přidanou hodnotou v podobě dynamiky vyvěrající z krátkého zadního převisu a nahoru výklopných dveří.

Jakub Sochor

01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg

Na koncepční předobraz vrcholného produktu řady DS jsem se, navnaděn smyslnými snímky profilu karoserie před zveřejněním, nadmíru těšil.  Nutno říci, že po pečlivém prohlédnutí všech dostupných fotografií dotyčného automobilu jsem byl nadšen!

Úvodem si dovolím připomenout, jak vnímám celý projekt DS, jenž prozatím čítá tři sériové automobily.  Velmi často slýchávám ztotožňování těchto modelů s kultovním vozidlem z roku 1955.  Opak je však pravdou – atypické stroje jsou čistým zhmotněním futuristického postoje, který je zcela suverénní a zřejmý.  A je-li průkopnický (v kontextu řady) DS3 podporován sloganem „anti-retro“, je nad slunce jasné, že použití názvu DS je vyjádřením odmítavého a možná lehce ironického postoje k historii.

Samotná vize Numéro 9 mne nadchla odvahou, která však okouzlí spíše v Asii.  Pozoruhodné vlnky a prolisy exteriéru jsou na poměry konzervativně laděné Evropy stále příliš bujaré, nehledě na unikátní směřování karoserie nevšední cestou avantgardy.  Ta za léta pění chvalozpěvů na adresu konvenčních sedanů zapadla prachem a vlivem odmítavého postoje většiny stihla zarůst plevelem a odradit řadu subjektů od vizionářského počínání.

Senzitivní, leč noblesní a ušlechtilou symfonii vnímám při vstřebávání designu zádě.  Nehledě na obdivuhodné rozhodnutí pro dvouprostorovou karoserii obdivuji kontrast nebývale ladné střešní linie a integrovaného spoileru, který nejenže umocňuje vzrušení z krásna, ale díky svému estetickému rozsahu ovlivňuje ztvárnění střechy a následně i A-sloupků.  Bohatší koncentrát nápaditosti těžko pohledat.

Jestliže se stále ladíte na vlnu a energické vibrace francouzského pojetí progresivity, vřele doporučuji nadčasovou skladbu v níže uvedeném odkazu.

http://www.youtube.com/watch?v=hKvaLJsdphI

Závěrem mi dovolte kratičký poznatek, který bych rád rozvinul v příštím příspěvku.  Snímky Numéro 9 v blízkosti paláce Louvre, jsou zvláštním a svým způsobem zlomovým bodem v dějinách futurismu.  Historie zde totiž nezaniká, nýbrž progrese jí vkládá do úst nový dech.

Jakub Sochor

PS: Pokud někdo z vás naživo dosud neokusil útulnost a intimitu atmosféry kabiny DS5, nelze důkladné prohlédnutí vozidla nedoporučit.  Pokud možno ráno či zkraje dopoledne, neb sblížení s krásnem bývá předpokladem k dobrému naladění a povznesení duše po zbytek dne.

Citroen_Numero_9_Concept_(2012)...jpg
Citroen_Numero_9_Concept_(2012)..jpg
Citroen_Numero_9_Concept_(2012).jpg

Ač přes média, byli jsme svědky unikátního propojení dvou velkolepých celků, které představují pomyslný emoční vrchol své doby (viděno dnešní a subjektivní optikou) – rodného domu Enza Ferrariho a organické novostavby Jana Kaplického.

Vkusné a zároveň citlivé začlenění dvou odlišných prvků do jedné symbiózy vnímám jako atraktivní, historicky poučné a kreativní.  Jde o názornou ukázku porovnání dvou epoch, přístupů k architektuře a zároveň k životu a krásnu kolem nás.  Tím pádem i automobilu a jeho podstatě.

Soulad, který zmiňuji výše, je elegantní a přitom v jádru kontrastní.  Historický celek je vlivem proskleného průčelí moderní budovy půvabně obklopen, což svědčí o citlivém přístupu k ochraně kulturního a historického dědictví.  Dílo nám také ukazuje, jak je organická architektura flexibilní a že obstojí i v přímé konfrontaci s více než sto let starým tvaroslovím.

Popsaný jev je vlastní také Kaplického obchodnímu domu v Birminghamu, který se nachází naproti kostelu Sv. Martina.  Z mnoha úhlů pohledu je krásně zřetelný kontrast dřívějšího myšlení, jež umí být zdrojem inspirace, a nové doby s přísliby pokroku, eliminace chyb minulosti či vize přiblížení se dokonalosti.

Na základě řečeného můžeme konstatovat, že stavby Jana Kaplického nahlížejí zcela novou optikou na futurismus (zde zastoupený nejen tvary, ale i moderními a ekologickými technologiemi).  Zatímco futuristé první poloviny 20. století usilovali o radikální, mnohdy až agresivní odklon od minulosti, organické budovy studia Future Systems velmi zajímavým způsobem chrání staré a hodnotné stavby – vyjma případ v třetím odstavci a birminghamské počínání je to zřejmé u nerealizované letenské knihovny (pohled na historii a přírodu přes rozměrné horní okno).

Zdařilé dokončení modenského projektů může být jistým prolomením ledů českého kritického pohledu na architektonický pokrok.  Dočkáme se sebereflexe odpůrců letenské knihovny?  Obávám se, že nikoliv.  Přesto nám však Italové dokázali, že realizace snů možná je.  A neskutečně jí to sluší.

Jakub Sochor

PS: Je politováníhodné, kolik lidí žije v přesvědčení, že dům musí disponovat konformními a z přírodního hlediska zcela umělými tvary.  Jde přeci o subjekt, který nás obklopuje celých 24 hodin, stejně jako ošacení či domácí spotřebiče.  Proto je třeba, aby paralela mezi lidskou bytostí – její povahou, touhou, sny či vkusem – a estetickou podstatou prostředí, v němž se člověk nachází, byla co nejužší.  

Knihovna.jpg
Muzeum_Ferrari.jpg
Selfridges.jpg

Kultovní design zahrnuje velké množství jmen, pojmů a veličin.  Nadto nás informuje o potřebnosti materiální prostoty na světě – bez ní by zřejmě nevznikly současné automobily jako Volkswagen Beetle, Fiat 500 či Mini. 

Informace, zakódovaná v tomto poznatku, je velmi jednoduchá – bez rozhodnutí oslovit finančně chudé obyvatelstvo by nevznikla vozidla, která časem nabyla kultovnosti.

Ačkoli jde spíše o sociologické téma, obsahuje tato hypotéza jistý pohled na kouzla a nesporné kvality, jež přináší materiální prostota.  Karosáři a konstruktéři ve skromných podmínkách (a s omezenými finančními zdroji) stavěli automobily, jejichž charisma – které o desítky let později stálo vzorem pro nemalý podíl současného retra – tkvělo v jednoduchosti a otevřeném přístupu k praktickým stránkám každodenní rutiny.  Vznikaly tak univerzální a pohledné tvary s minimální členitostí dílů, které se s narůstající tvarovou pestrostí a komplikovaností (v tuto chvíli představující materiální dostatek) staly pozoruhodnými. 

Zejména poslední dobou je zřetelné, že se k nim lidé rádi vrací, avšak – duše těchto vozidel je natolik potlačována technologickými vymoženostmi a příplatkovou výbavou, že hyne pod tíhou prvků ulehčujících život. 

Mnozí by tím pádem mohli říci, že jde o jeden ze symbolů pokrytectví.  Zalovíme-li v mediálních vodách, mohl by leckdo toto karosářské počínání připodobnit k postoji mnoha celebrit, které se pro zvýšení falešného morálního kreditu fotí s chudými a nemocnými, aniž by jejich aktivitu motivovala skutečná touha po solidaritě.  Nebo, modlí-li se někdo k Bohu veřejně a hlasitě, aby byl druhým okázale na očích.  Anebo (odpusťte), když pan Václav Klaus pronáší slova úcty a obdivu k osobě Václava Havla.

Něco jiného je retro design, který odkazuje na dříve používané prvky bez ohledu na hodnotu a cenu původního odkazu.  Jeho uplatnění v případě dříve lidových vozidel (kupříkladu Volkswagenu Typ 1, který lze považovat za myšlenkové dědictví Adolfa Hitlera) však vnímám jako diskutabilní.  Uznávám, že jde o poutavá a líbivá vozidla, která svedou vykouzlit úsměv a optimismus během několika kratičkých chvil (což neumí mnoho automobilů), avšak zaslouží si takové produkty náš obdiv?

Jakub Sochor

volkswagen.jpg
TYPE_1.jpg

Retro design pracuje s tvary, které se dlouhodobě těší nemalé oblibě.  Mnohdy roztodivné elementy, vyvolávající úsměv, prvoplánový posměch či obdiv motivovaný nostalgií, doprovází zpravidla prodejní úspěch a četné zástupy příznivců.  To vše ale do doby, než se začne ozývat ideová vyprahlost a náznaky blízkého konce platnosti tvarové nápaditosti.

Myslím ale, že je důležité položit si otázku, týkající se směřování retro designu do budoucna (ve formě následujících generací) – existuje takový soubor tvarů, který by byl schopen stát za vznikem nostalgického designu, aniž by však byl přehnaně podobný dosluhujícímu vozidlu a aby zdárně odkazoval na svůj kultovní předobraz?

Měli bychom však vycházet z pouhé hypotézy.  Tento případ totiž nelze řádně demonstrovat na reálném produktu, neboť praktikanti retro designu – kupříkladu FIAT 500, Mini či Volkswagen Beetle – ještě nejsou u konce.  První jmenovaný se stále těší relativně svěžímu vzhledu a pozvolna se - byť možná vláčně - zabydluje v USA (kde nemá, dle mého názoru, vzhledem k tamním zvyklostem příliš co dělat), stylová odrůda BMW dodnes čerpá z nadčasového souboru svých tvarů a reinkarnace německého Volkswagen Typ 1 v nové generaci je na trhu stále poměrně nová a neetablovaná.

Můžeme předpokládat, že dosloužením a zevšedněním retro vozidla končí aktuálnost jeho designu.  Je totiž otázkou, zda se jeho modernizací produkt nepřekombinuje, jestli nedojde ke znásilnění jeho původní podstaty či násilnému omlazování již okoukaného stroje.  Je-li tato domněnka pravdivá, můžeme na taková vozidla nahlížet jako na nostalgický produkt, jehož cílem je oživit běžný provoz milým nahlédnutím do minulosti a zopakováním toho, co bylo svého času významné (kupříkladu po stránce motorizování té které země) – to vše za vydatného doprovodu moderních technologií a nových interiérových materiálů.

Tato věc nehrozí autenticky konzervativním automobilům, jejichž tvarový základ lze modernizovat prakticky donekonečna.  Ať už jde o klidné a ve svém projevu mírné automobily (Volkswagen Golf) nebo stroje s jasně definovanou filozofií, jejíž historická hodnota jim nedovoluje výrazné změny a odklon od nastolené linie (Porsche 911).

Přes všechny kritické body k retro designu cítím, že je třeba říci – málokteré vozidlo svede během okamžiku vykouzlit úsměv na tváři jako právě zdařilé, půvabné retro.  

Příchod oživení odkazu Citroënu 2 CV beru jako samozřejmost, produkce moderní varianty Renaultu 4 či 4CV zůstává (zřejmě) mým nesplnitelným snem …

Jakub Sochor

Fiat_500.jpg
Mini_Rocketman_Concept.jpg
Renault_Fiftie_Concept.jpg
Volkswagen_Beetle.jpg

Jak daleko musí dojít progrese při karosářském postupu, aby došlo ke ztvárnění opravdu nové karoserie?

Karoserii typu sedan lze považovat za symbol konzervativního automobilového myšlení.  Při vyřknutí této věty vycházíme z předpokladu, že jde o druh karoserie, která přímo vzešla modernizací původního uspořádání automobilu.  To taktéž disponovalo třemi samostatnými prostory, přičemž ten zavazadlový mnohdy představoval prostý kufr, obepnutý koženými pásy.

Aby došlo k zpraktičtění tohoto celku, byla tato kompozice zaobalena plechy (myšleno s nadsázkou) do modernější podoby.  Tento krok pomohl nejen tvarové ucelenosti, ale také aerodynamice (proudící vzduch lépe obtékal podél automobilu).  Je-li tato hypotéza pravdivá, lze konstatovat, že karosářské provedení sedan definuje skutečný estetický konzervatismus.  Vychází totiž z původních hodnot, které evoluční metodou transformuje do ucelenější a více nadčasové formy.

Je až pozoruhodné, s jakým citem je s touto karoserií nakládáno v oblasti koncepčních vozidel.  I velmi kreativní vize, opředené inovátorskými nápady, pracují s tří-prostorovým uspořádáním, čímž velmi citlivě – a mnohdy snad i nevědomě -, navazuji na nesmírný kus tradice, jíž obohacují novými prvky a doplňky.

Vzhledem k dnešní nabídce známých karosářských variant (pomineme-li kabriolet a kupé), můžeme říci, že není prověřenějšího druhu vozidla, než je právě sedan.  A málokterý sedan je léty vycizelovanější, než Mercedes-Benz E-Klasse.

Dostali jsme se k německé firmě s pozitivním přístupem ke konzervatismu.  Tomu však odporuje pojetí masky vize F 125!, která je čímkoli jiným než hodnotným útvarem, hodným tradic svého nositele.

Dovolte mi malé ohlédnutí k nepříliš známému projektu čínské firmy Qoros Automotive.  Jde o vůz, shodou okolností taktéž blízký sedanu, který je pro mne názornou ukázkou diletantismu.  Tuctově zející karoserie je dekorována roztodivnými tmavými útvary.  Tuto kreaci vnímám jako politováníhodný příklad snahy o kreativní přístup, žel Bohu jsou však dekorativní prvky aplikovány na obyčejné vozidlo.  Na základě toho by leckdo snad i řekl, že došlo k propojení neslučitelných vlastností.

S přáním jasnější automobilové budoucnosti,

Jakub Sochor

Aston_Martin_Lagonda.jpg
Mercedes-Benz_E-Klasse.jpg
Qoros_Automotive.jpg
Honda AC-X Concept.jpg

Jakub Sochor mi poslal další sérii svých kresebných přemýšlení.  Jsou zase natolik inspirativní, že jsem z nich stvořil již druhý příspěvek do jeho rubriky  SLOVO O DESIGNU

Jeho osobitě vyjádřené úvahy jsem opět vložil do zaslaných kreseb  ... Pavel Hušek 

b_Jakub podruhé.jpg
f_skica1(2).jpg
g_skica2 (2).jpg
h_skica3 (2).jpg
i_Skica1.jpg
Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one