.

Čím bývá motivována tvořivá práce designéra, bylo nastíněno v minulé úvaze, jíž započala prozíravá, bystrá a osvobozující slova Adolfa Loose o tom, že architekturu netřeba pouze kreslit, nýbrž také psát – jako báseň či partituru. Zůstává otázkou, zda nešlo jen o Loosův úhybný manévr, způsobený jeho údajnými nedostatečnými schopnosti v kreslení. Důležitá je však skutečnost, že architektem nemusí být nutně brilantní kreslíř, technik a exaktní badatel se znalostmi fyziky a statiky. Může se jím stát i intelektuál a vizionář, jenž přenáší své myšlenky na papír – pomyslný dům tam vyrůstá z prostého listu, se všemi stylovými důmyslnostmi a prostorovými kreacemi.

Jakou roli ale hraje design v životě člověka ?
Jak na nás působí, užíváme-li jeho projevy každý den, v rozličných situacích a podobách? Opět velké a zásadní téma, o němž lze hovořit dlouhé hodiny a které by vydalo na tucet odborných publikací.

Pokusme se však na něj nahlédnout prakticky, optikou každodennosti se všemi nutnosti, jež přináší život – ve své prosté nahotě a opravdovosti.

Vše začíná procitnutím ze spánku. Probouzím-li se v prostředí, které odpovídá mým estetickým představám, je pravděpodobné, že mne to pozitivně ovlivní po zbytek dne. Ukazuje se tedy, že design, konkrétně jeho bytová odnož, je mnohovrstevná záležitost – dotýká se nejen uspořádání a členění objemu místnosti, ale také – a možná především – naší psychiky. Proto jsem již před časem zanevřel na všední bílé povlečení lože, které nezřídka evokuje prostředí nemocnice či ubytovny, a zvolil přívětivější barvy, zejména takové, jež propůjčí posteli pocit útulnosti a bezpečí.Na takovém místě, v němž se odráží naše duše, smíme pár okamžiků po probuzení nechat doznít sen – tedy jev, jejž označil francouzský básník Gérard de Nerval jako druhý život.

Koná-li člověk na toaletě jednu z biologických potřeb, uvědomí si své nesporné vazby na faunu a pozastaví se nad podstatou exkrementu. Ještě před několika hodinami spočívala jeho hmotová podstata v těstě křehké kremrole, kde svírala lahodnou, sladkou náplň. Obojí se přetvořilo do podoby, která je nejsilnějším argumentem pro kritiku laciného pozérství a estétské povrchnosti – přeceňuje-li někdo sebe samého, co má vlastně na mysli ? Pěstěnou pleť ? Podíváme-li se na ni pod drobnohledem, spatříme kráterovitý povrch, jehož mikrostruktura je stonásobně děsivější, než mnohé počítačově zpracované trypofobické výjevy. A co sametový, charismatický hlas ? Nikdo si při poslechu operního pěvce neuvědomí, že libozvučné tóny jsou vyluzovány dvěma vazkými svaly neurčitého tvaru, který není nepodobný jiným, mnohem medializovanějším partiím.

Co z toho vyplývá ? Vše, co vnímáme zrakem, je pomíjivé, podléhající hlodání zubu času a působení vnějších vlivů. Proto protežuje-li kultura určitý ideál fyzické přitažlivosti (lhostejno, jedná-li se o vyobrazení muže nebo ženy), dopouští se nejen hrubé stereotypizace, ale také unifikování lidského vkusu – pohled každého jednotlivce je tak redukován na jakýsi průměr, který je amorfní, nelze jej definovat. Zato lze vyjádřit, jak silně ubližuje těm, kteří se do jeho rámce nevejdou, neboť jsou – pro své odlišnosti či specifika – vyobcováni na okraj dění všemožnými tvůrci trendů, těmito diktátory bezchybného vkusu, které lze připodobnit k farizeům dnešní doby. Svým selektivním myšlením a prosazováním nepsaných pravidel likvidují přirozenost a oslabují váhu individuálního vkusu každého z nás.

A propos, postel. Mnohými opomíjený kus nábytku, jemuž není věnována náležitá pozornost. Přitom se jedná o něco, v čem strávíme podstatnou část života – proto bychom se měli tu a tam zamyslet nad jejím ideálním tvarem, prostorovým řešením, a v neposlední řadě také barevným a materiálovým provedením. Ovšem, my v ní netrávíme jen dlouhou část pozemského bytí, ale někteří z nás také celý svůj emoční život – nelze přeci opomíjet sny, jednu z mnoha tváří duše, v níž se nejenže promítají naše nesplněné tužby a přání, ale především kde jsou utvářeny projekce různých, většinou zcela nečekaných situací, jež v bdělém stavu nelze prožít. Je tím myšlena bizarní kombinace neslučitelných iluzorních obrazů, které by v mezích časoprostoru a fyziky nedávaly smysl – avšak nevědomí nezná hranice, pro jeho dimenzi není nic nemožné.

Publikováno na blogu designreader.org

BMW X6 M Design Edition.jpg
Nissan Cube.jpg
Čt 29. leden 2015, 16:49:34 CET
testarossa7
Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one