.
Citroen Technospace.jpg

S mnohými se shodnu na tom, že automobil opustil pozici běžného spotřebního zboží - není již tedy pouhým zlepšovákem pro usnadnění života jako například pračka či elektrický mixér - a stal se součástí životního stylu, nezřídka považovanou za módní či stylistický doplněk.  Někteří v tomto postoji zašli tak daleko, že automobilem reprezentují svůj sociální status - v tomto případě se z dříve spotřebního produktu stala jakási plechová, rozměrná a elektrikou nabitá vizitka, jež nezřídka slouží k predátorskému překonávání druhých (podobně jako jiné symboly sociálního začlenění do společnosti).  Položme si dvě strohé a jasně formulované otázky: je dobře, že se z automobilu stal mobilní doplněk, k němuž je člověk citově vázán a jímž se - v případě jeho prestižnější značky - povyšuje nad ostatní?  A čím je vlastně způsobeno to, že se z automobilu stal neživotný, avšak dostatečně živý, temperamentní a relativně stálý (někdy více, než lidská bytost) člen rodiny?

Setkal jsem se s lidmi, kteří považovali automobil za neodmyslitelný doplněk osobnosti, jejíž aspekty a rysy jsou oním samohybem dotvářeny - některé z nich na něm dokonce stojí a leží.  Nejen, že s tímto postojem nesouhlasím, ale považuji jej za hrubě nevhodný, podivný a žádným racionálním argumentem nepodložený názor, který dokáže být spolehlivým rozvracečem pospolitosti.  Je snad jádrem tohoto domnění vnitřní nejistota a nedostatek jiných, lepších povahových rysů, jimiž se šiřitel asociální myšlenky nevyznačuje? 

Odpověď na druhou otázku může skýtat jednoduchý předpoklad.  Nejen, že se automobil stal nedílnou součástí urbanistiky měst - čímž byla posílena jeho vážnost a lidé si jeho podstatu intenzivněji vštípili do paměti -, ale především došlo k vytvoření antropomorfního pohledu na vozidlo, což vede člověka k různým asociacím.  Od doby, kdy byl jeden světlomet automobilu doplněn druhým, začalo docházet k vizualizaci vozu, která - zejména v podobě pozdější kompozice po doplnění masky chladiče, nárazníku či vhodně situovaného loga výrobce - vedla k vytvoření antropomorfního vnímání přídě jako celku.  Lidé si na tuto podobu zvykli.  Postupem času dokonce natolik, že jakýkoli experimentální design, jenž se vymyká tomuto antropomorfnímu schématu, je větší či menší částí společnosti označován za podivný a nepřirozený.  Domnívám se, že toto vnímání ubližuje nekonformním strojům (jež opustily klasickou kompozici přídě), které jsou ve skutečnosti obdařeny pozoruhodným, v praxi užitečným a v některých případech i průkopnickým designem.

Obávám se, že výše uvedené ublíží sériovému vozu Citroën C4 Picasso, který nejenže překvapil (sériový vůz je již na světě) svým neotřelým vzhledem, ale především tím, že duši hledače originálního tvarosloví naplnil radostným poselstvím plným naděje - francouzský design a jeho nejdůležitější aspekt v podobě avantgardních idejí nezahynul pod tíhou uniformity a globalizačních tendencí.  Citroën tuto estetickou vlastnost nadále rozvíjí, a to i v kategorii kompaktních MPV, čímž vytvořil smělou a velmi, velmi progresivní alternativu ke klidnému Touranu, sportovnímu C-Maxu či uhlazenému Scenicu.

Citroën není jen automobilka - je to kvalitní, vlídný, trpělivý a fantazií překypující psychoterapeut s mimořádnou schopností okouzlit, přičemž ono okouzlení je trvalé (na rozdíl od živočišné říše, v níž bývají mnohé city prchavé a nestálé). Stále mám na paměti první jarní týdny loňského roku, kdy jsem si šel prohlédnout DS5 - jedinečnou impresi a radost mám stále před očima!  Myslím, že letos zažiji něco podobného, tentokráte s karoserií kompaktní velikosti a rodinného zaměření.  Onomu okouzlení by mohl sekundovat jarní vzduch a příznivé teploty - nositelé radosti a vitality, stvoření pro všechny!

Jakub Sochor

So 20. duben 2013, 16:13:52 CEST
testarossa7
Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one