.
Jak dalece nás při vstřebávání a následném posuzování designu ovlivňují kulturní vzorce naší společnosti?  Je naše duše svobodná, nebo je obtěžkána pravidly, jimiž se nevědomě řídíme a které jsme – jakožto lidé formovaní daným typem kultury – absorbovali a vlastně nedobrovolně přijali za své?
 

Vidím-li SsangYong Actyon, přepadají mě smíšené pocity.  Spontánní nadšení, vyvolané pohledem na něco neobvyklého, poměrně vzácného a systematickému evropskému myšlení notně vzdáleného, střídají úvahy, jimž se neubráním – je tento SsangYong skutečně ošklivý, anebo je jen jinak tvarován, na základě odlišného myšlení a dle docela jiných, možná svobodnějších pravidel?
 
Estetika jako obor, ačkoliv byla etablována během 19. století, vzešla z diskusních polemik antických filozofů, z nichž někteří viděli krásu v číslech, jiní v Bohu či rozumem neuchopitelném kosmickém řádu.  Z těchto úvah ale vzešlo něco, co se snaží krásno – jev, který je z principu iracionální a neměřitelný – vymezit, a to prostřednictvím předepsaných pravidel, měrných tabulek a hodnotových rámců.
 

Nejde však o jeden velký balvan, který zavalil naše vnímání a zbavil jej přirozenosti?  Hodnotové rámce podléhají času a neustále se proměňují, podobně jako měrné soustavy a podobné mechanismy, jimiž se mnozí snaží to, co bylo stvořeno, vymezit na krásné a ošklivé.  Proces racionalizace krásna vrcholí funkcionalistickými snahami o transformaci myšlení – obdiv lidí měl směřovat od dekoru a ornamentu k formě, která je funkční a v tom tkví (dle funkcionalistů) její půvab.  Dnes je však jiná situace – dogma modernistických proudů je přežito, vyčerpáno a pozvolna nahrazeno jiným, pestřejším myšlením, vesměs pramenícím z postmoderny a Venturova hesla „less is a bore“.
 
Odpoutá-li se člověk od racionalizace krásy a zamyslí-li se nad relevancí pojmů krásno a ošklivo, může dojít k poznatku, že vše, co vzniklo přirozenou cestou a má původ v přírodě, není ani ošklivé, ani krásné – zkrátka to existuje.  Člověk je pak plně zodpovědný za vznik dogmatizujících a omezujících kategorií, jejichž rámce jsou křehké a v dnešní době zcela pozbývají smyslu.
 

Jak si stojí vrcholná estetika v porovnání s přepestrými a neustále se proměňujícími projevy genia loci přírody?  Prosté vejce svou dokonalou symetrií a formou předčí veškeré lidské snahy o dokonalý, zrakem pozorovatelů přijatelný a do posledního detailu dotažený tvar.  Drobné oblázky, pečlivě broušené proudem řeky, skýtají půvab a krásu takové intenzity, že ji nepřemůže ani ten nejpropracovanější výlisek z ušlechtilého materiálu.
 
Zaujmeme-li naturalistický postoj, obstály by vnitřnosti živočichů před kritickým a leckdy tvrdým soudem estetiky?  Uhlazenost pěstěné dívčí pokožky se vytrácí, zkoumáme-li ji pod drobnohledem.  Krása je relativní pojem a chřadne strhující rychlostí – zvláště v takových případech, kdy je diktována uměle vytvořenými trendy a pravidly; tito diktátoři současnosti mají na svědomí nepochopení mnoha přirozeně krásných projevů přírody, přičemž následky jejich bestiálního chování bývají nevyzpytatelné.
 

A co SsangYong Actyon?  Evropský úhel pohledu nás vybízí k odsouzení takto roztodivného a bizarního tvarosloví s asymetrickými prvky a kombinací rysů, které jsou pro nejednoho Evropana neslučitelné.  Podle mě však není Actyon ošklivý.  Je jiný, neboť je tvarován svobodně a bez historických vzorů, což jsou klíčové důvody, proč mu Evropané neporozuměli.

Jakub Sochor
Skoda VisionC Concept.jpg
SsangYong Actyon.jpg
Volkswagen Phaeton.jpg
So 8. březen 2014, 11:03:23 CET
testarossa7
Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one