.

Citroën C-Airdream.  Sen.  Že o něm psal nedávno Jakub Sochor?  Vím, zde je odkaz na jeho slova: 

http://www.cardesignclub.7x.cz/nedoceneny-design/citro-n-c-airdream.html

Právě proto jsem shromáždil mnoho snímků tohoto vozu snů, abych jimi zdůraznil nadmíru hodnotnou Jakubovu úvahu.  Citlivě krásná a výstižná slova potřebují mnoho krásných fotografií.  

Zde jiný odkaz na někdejší prezentaci C-Airdream

http://www.youtube.com/watch?v=IGWhlpZgDzM&feature=player_embedded

V rubrice  NEDOCENĚNÝ DESIGN  Pavel Hušek  

 

airdream_01.jpg
airdream_02.jpg
airdream_03.jpg
airdream_04.jpg
airdream_05.jpg

Rubrika, ve které se právě nacházíte, již delší dobu zeje prázdnotou.  Proto by bylo dobré ji něčím oživit.  Aby šlo o oživění intenzivní a na první pohled zřejmé, nezbytnou nutností je pečlivý výběr designu, pro který je text vyhrazen.

Dnes tomu ale bude jinak, než minule.  Nedoceněny nejsou jen sériové návrhy, ale také jejich koncepční předobrazy.  Nemusí se však vždy jednat o předvoje produkčních modelů.  Často i velmi významná a na první pohled realistická studie se nedočká svého uplatnění a pozvolna upadne v zapomnění.

Právě takovým automobilům bych se chtěl věnovat.  Vozy, jejichž osud byl vzhledem k jejich vlastnostem nezřídka neslučitelných se sériovou produkcí, je dobré připomenout.  Často totiž šlo o vize, které, byť mnohdy nepřímým způsobem, ovlivnily tvarové směry příštích let.

Dovolte mi, abych zde uvedl Citroën C-Airdream.  Vůz, jehož podmanivé tvary se nesmazatelně zapsaly do dějin automobilového design.  Avšak, leč možná překvapivě, je u většiny společnosti takřka pozapomenut.  Jesm si však jist, že po menším připomenutí jeho tvarů si na něho vzpomene nejeden pozorovatel.

Psal se rok 2002, kdy Citroën prezentoval na autosalonu v Paříži pozoruhodnou studii vozu s nízkou hodnotou odporu vzduchu (konkrétně o koeficientu CX = 0,28).  Samotný vzhled pak vyvolal vlnu diskusí, sporů, nadšení a vášně.  Jak jinak, snové tvary čtyřmístné karosérie na mnoha místech disponují nekonformními řešeními, které zaslouženě přitahují pozornost.

Čelní partie vykazují velké množství až kubických hran a ostrých zásahů do hladkosti ploch.  Ty jsou vysoce nekomplikované a jejich vzájemné prolínání je minimální.  Mezi dekorativní rysy, zušlechťující příď jako celek, patří dvě přímo vedené linie.  Ty jsou umístěny rovnoběžně nad sebou.  Jejich kontinuitu narušuje výrazný zlom v prostřední části lišt, přičemž tento zásah tvoří znak automobilky.

Vzletné proporce evokují oblak, kterému se vize přinejmenším vyrovná svoji vznešeností.  Kratší a vyšší záď v konfrontaci s nižší přídí tvoří dynamický kontrast.  Plynulost pontonu karosérie je v oblasti sloupku B narušena zmenšením výšky okna, což působí avantgardním dojmem.  Absence vnějších klik dveří v klasické podobně umocňuje vizuální čistotu vozu, ladnosti sekunduje motiv kol s kreativním vytočením směrem dovnitř.

Vůz však není oproštěn od mohutnosti.  S tou je ale nakládáno s citem a vědomím obecné lehkosti vozu.  Zadní partie jsou poměrně vysoké a díky osobitému řešení okna představují zřejmě nejsmělejší část karosérie.  I zde panuje specifický stylistický kontrast, tvořený na straně jedné hladkými plochami s minimální členitostí (vizuální klid) a na straně druhé nekonvenčním tvarem okna s ostrým zkosením (vizuální dynamika).

Kvalitní design se pozná, mimo jiné, také harmonickým souladem mezi ztvárněním exteriéru a interiéru.  Domnívám se, že v případě Citroënu C-Airdream bylo dosaženo všeobecné tvarové harmonie.  Tu dokládá promítnutí svěžesti a snahy o lehkost do kabiny vize.  Její bohaté prosklení s velmi tenkými karosářskými sloupky posiluje pocit oproštění se od materiálního světa.  Nejinak je tomu u sedadel s půvabným, až organickým vzezřením.  Volant neslouží jen k řízení.  Jde o unikátní příklad futuristického designu se zaměřením na minimalistický charakter.

Vůz prezentuje pokrokový přístup k automobilu jako takovému.  Kdyby došlo k sériové produkci kreace C-Airdream, byli bychom jistě svědky posílení symbiózy mezi člověkem a strojem.  A chceme-li zvýšit váhu a úroveň automobilu, případně jeho povýšení ze spotřebního produktu na součást životního stylu, měli bychom mu dodat více karosářské vášně, včetně výrazného zútulnění kabiny.  Věřím však, že je automobilový průmysl na dobré cestě k obecné individualizaci, a to i navzdory všudypřítomnému působení globalizace. 

Avšak automobily typu C-Airdream stále zůstávají nenaplněnými sny.

Jakub Sochor

Citroen_C-Airdream.jpg
Citroen_C-Airdream_(2.).jpg
Citroen_C-Airdream_(3.).jpg
Citroen_C-Airdream_(4.).jpg

Přítomnost vozu Roomster v rubrice Nedoceněný design může být pro některé překvapením.  Avšak domnívám se, že i Roomster zůstal dodnes mnoha lidmi nepochopen.  Ze současné modelové řady firmy Škoda Auto ho považuji za stále nejsilnější polarizační sílu mezi svými továrními soukmenovci.

Byl bych šťasten, kdyby se sériové výroby dočkalo více prvků ze stejnojmenné vize, uvedené před zraky nespočtu překvapených očí roku 2003.  Tato působivá kreace se stala průkopníkem nového tvarového trendu značky, ze kterého automobilka doposud vychází. 

Koncepční Roomster neskrýval před světem své pravé bohatství.  To, ačkoli se ukrývalo v modularitě a variabilním uspořádání interiéru, prosakovalo na povrch a bylo zřetelně vidět na karosérii.  Mám tím na mysli členění kabiny na dva svébytné celky – část pro řidiče, považovanou za řídící, a prostor pro posádku na zadních sedadlech, kterou lze nazvat jako obytnou. 

Toto členění bylo nejen karosářské, ale i vizuální.  Promítlo se na celkovém ztvárnění exteriéru, jehož řídící část je vyvedena v dynamickém stylu.  Tomu odpovídá kreativně řešený B-sloupek karosérie, který v obou stranách vozu ohraničuje vizuálně jednotný skleněný díl.  Tomuto dojmu napomáhá černé zbarvení A-sloupků. 

Obytná část automobilu disponuje velkými okny, ovšem v případě konceptu byly demonstrovány dvě varianty jejich řešení.  Jedna z nich (v levé části automobilu) se vyznačovala stejnoměrnou linkou obou oken, díky níž byly horní partie zadního bočního skla ve stejné rovině jako to přední.  Druhá varianta počítala s vizuálně jasnějším členěním na dva vnitřní obytné celky, disponovala tedy mohutným bočním oknem, jehož horní linka tvořila křivku.  Do sériové výroby se nakonec dostala druhá z variant, které byly na konceptu vyobrazené.

Dovolím si tvrdit, že by mnoho lidí uvítalo přítomnost některých řešení přídě z vize v podobě sériového Roomsteru.  Osobně patřím mezi ty, kteří považují příď (zejména v základní výbavové verzi) za tvarově nejslabší článek automobilu, byť ho akceptuji.  Myslím, že kdyby výrobce pro svůj produkční model zvolil plynulé napojení kapoty a předního nárazníku prostřednictvím linek a členitost spodních partií přídě (obojí z koncepční verze), udělal by lépe.

To hlavní však ve výrobě zůstalo zachováno.  Originální filozofie vozu, který se svou „dvoupokojovou“ konfigurací vnitřního prostoru vymyká konvencím.  Mnoho lidí však tvrdí, že je díky ní vůz disharmonický.  Já naopak zastávám názor, že právě při pohledu na profil vůz zaujme plynulou elegancí.  Ta tkví v oblasti střechy.  Pohlédněte, prosím, na horní linii vozu, jež plyne od A-sloupku přes celou střechu až k horní částí víka zavazadlového prostoru.  Nehledě na černý čelní sloupek tvoří tuto část plynulá křivka, kterou mírně zneklidňuje dynamika výše uvedeného členění dvou prostorů.

Vertikálně orientované zadní svítilny, hrdě hlásající do davu jeden ze symbolů designu značky, světelný subjekt ve tvaru písmene C, na mě působí líbivým dojmem.  Ostatně celá záď sériové verze modelu dostala, dle mého, do vínku příjemné tvary, které ještě donedávna byly ve třídě mini MPV ojedinělou záležitostí.

Mezi svými soky působí Roomster stále mladistvým dojmem a originalitu si uchovává i po čtyřech letech produkce.  Letošní modernizace vozu, která zasáhla i Fabii (jíž, dle mého názoru, pomohla více) se projevila zejména na přídi, kde zostřila rysy a dodala automobilu na suverenitě.  Předurčila tak modelu slibné působení v konkurenčním prostředí na další řadu let.

Jakub Sochor

Roomster_Concept.jpg
Roomster_Concept_(2.).jpg
Roomster_Concept_(3.).jpg
Skoda_Roomster.jpg
Skoda_Roomster_(2.).jpg
01_Praha.jpg
02_Praha.jpg
03_Praha.jpg
04_Praha.jpg
05_Praha.jpg
06_Praha.jpg
07_Praha.jpg
08_Praha.jpg
09_Praha.jpg
10_Praha.jpg
11_Praha.jpg
12_Praha.jpg
13_Praha.jpg
14_Praha.jpg
15_Praha.jpg
16_Praha.jpg
17_Praha.jpg
18_Praha.jpg
19_Praha.jpg
20_Praha.jpg

Zvažoval jsem, jestli do rubriky  NEDOCENĚNÝ DESIGN 
patří moje rostoucí přecitlivělost k pražským tramvajím. 
Ony za to ale nemohou, to všechno ti kolem nich. 

Lituji, že neumím docenit záměrně provokativní tvar
předozadních čel T14 od proslulého ateliéru Porsche Design. 
 

Tato úvaha začala nedávno na konečné stanici
dvou tramvajových linek na Bílé hoře. 
Další najdete na druhém textovém obrázku.
   
 

V rubrice  NEDOCENĚNÝ DESIGN  Pavel Hušek

Po modelu Avantime zde máme další, sice o něco méně vyzívavý a revoluční, nicméně stále velmi avantgardní a zajímavý automobil, který se však, narozdíl od Avantime, doposud produkuje. A stejně tak jako každý vůz této rubriky, i on rozpoutal vášnivou polemiku na téma líbí/ nelíbí.

 RENAULT VEL SATIS

 Už to krásné, počítačem vytvořené jméno hlásá něco výjimečného.

Z automobilu doslova číší majestát, a to zejména při pohledu na příď, která byla pro mnohé jedince nestravitelným soustem. Je navýsost originální a místo klasické, okoukané masky chladiče, nabízí (jako každý Renault z "Avantime ery", s výjimkou Twinga) stylový, dvoudílný nasávač, jehož dva celky rozděluje dokonale vybroušený diamant, jakožto logo značky. I když, většině lidem se, při pohledu na znak, asi diamant nevybaví a naskočí jim docela jiné asociace...

 Přední svítilny mají spíše vertikální orientaci a, což nepřekvapí, svým stylem se vydaly nekonvenční cestou. Stačí pohled na konkurenční limuzíny a zejména německá konkurence má, co do originality, co dohánět.

 Nejen světlomety, ale i celková příď mi evokuje precizní, dokonale vytesané dílo. Avšak jsem byl svědkem, když mnozí tento celek označili za "žraločí" (což se dá snadno pochopit u verze před faceliftem), či její výzor dokonce srovnávali s Draculou...

 ...

 Doposud zde byly popsány prvky, které jsou efektní a zcela svébytné. Opravdovou lahůdku tvoří záď, jakožto zhmotnění stylistické dokonalosti a harmonie. Vím, najdou se tací, co mě prohlásí za podivína, ale troufnu si ji označit za jednu u nejkrásnějších zadních částí světové automobilové produkce. Elegance a smyslnost z ní jen číší. Oceňuji smysl pro detail, který demonstruji na nesmírně krásně typograficky stylizovaném označení "Vel Satis", umístěném uprostřed na víku zavazadlového prostoru.

 Zadní sdružené svítilny, které celému pozadí dodávají náznak tajemna, zajímavé "čtverečky" (a to na obou náraznících) či krásné a jedinečné zadní sklo, to vše tvoří ve finále jen těžko dostižný celek...

 ...

 Interiér je ve jménu typicky francouzských hodnot, které jsou zde zastoupeny útulnou atmosférou, krásným designem a všudypřítomným komfortem. Dominantu přístrojové desky tvoří originální prostor pro centrální ukazatele přístrojů, který je protažen prakticky až k druhému konci desky. Pohled na budíky, krásně vyvedené jak tvarově, tak i barevně, je velmi příjemný.

 Musím rovněž ocenit krásná a nadmíru pohodlná sedadla (pardon, luxusní křesla), stejně tak elegantní dekor, tvořen pravým dřevem několika odstínů (je použitý na volantu, palubní desce a výplních dveří). Jako bonus nabízí milý prvek - malé, tmavé čtverečky, které korespondují se stejným motivem na náraznících. Detail, který potěší.

 ...

Takhle si já představuji skutečnou perlu automobilového mainstreamu. Opravdový šperk, který nabízí to nejlepší z kombinace staré dobré Francie a futurismu. Vel Satis bych si klidně dokázal představit po boku starého francouzského zámečku, rovněž vedle avantgardní stavby z pera pana Kaplického…

 Jediné, co mě trochu zklamalo, byl výrok tvůrce modelu Vel Satis, Patricka le Quémenta, kterého si mimochodem velice vážím. Následující slova nejsou hodna jeho kvalitám:

Po R25 přišel Safrane, který se vyznačoval průměrným mezinárodním designem. Byl něco jako automobilový McDonald´s. Potom se objevil Vel Satis. A znovu to nevyšlo. V jeho případě jsme vsadili na špatný koncept. Natolik jsme upřednostnili vnitřní prostor, že nebylo možné navrhnout krásný exteriérový design. Vzniklo tak auto, které nepatří k nejkrásnějším na světě".

 

Na_palube.jpg
parada.jpg
Vel_Satis..jpg
Vel_Satis.jpg

  Fiat Multipla – pro mnohé hrdina, pro jiné obludné stvoření. Jedni si ji pro svůj nezaměnitelný „kukuč“ zamilovali, vytvořili četné funcluby, s láskou o něj pečují a nemohou si její výzor a nadmíru originální působení vynachválit, jiní by si přáli, aby se tento unikát radši nikdy nenarodil. Inu, takový je život…

 

 Fiatův vyslanec do třídy MPV se oficiálně představil v roce 1999. O poprasku, který tehdy vyvolal, nemůže být pochyb, neboť nejen design, ale i konstrukce modelu je unikátní a neotřelá. Navazuje na svého předchůdce

 O exteriéru si každý udělá svou, subjektivní představu. Jsem si vědom toho, že se vůz převážné většině populace příliš nezamlouval, ale o to více přitahoval jiné. Patrně nejdiskutabilnějším prvkem vozu je jeho příď, která je jaksi „dvoupatrově“ řešena. Ta by svou kulatostí a tvarem mohla připomínat mořské živočichy. Zaujalo mne rozdělení světlometů. Jsem rád, že se Fiat vydal ryze originální cestou, ve které hlavní, tvarově malé světlomety, umístil do „prvního patra“ přídě, přičemž „druhé patro“ bylo nositelem mlhových světlometů. Celek působí velmi nekonvenčně, až tajemně. Nicméně, veřejnost byla neúprosná…

 Automobil nabídl zajímavý systém konfigurace sedadel 3+3 (podobně jako u předchůdce, který nabízel rovněž šest míst, avšak v rozdělení 2+2+2) což se později vyskytlo i u, charakterově nejbližšího konkurenta, Hondy FR – V, jejíž karosérie mi evokuje krabici, to vše s ostře řezanými rysy. Ale to odbočuji. Velký klad Multiply představuje prostornost a celková vzdušnost interiéru, s čímž koresponduje krásný výhled na všechny strany. A když už jsem uvnitř, zde se na chvíli zdržíme, neboť nás čeká opravdu zajímavá podívaná…

   … tu tvoří architektura palubní desky. Ta vyniká členitostí a originálními prvky, například samostatně situovanou topnou soustavou ve tvaru jakési „kopule“. Přístrojová deska jako celek je velmi originální, kombinuje plast a barevné, látkové čalounění. Pocit prostornosti dokresluje i absence středového panelu.

 

 Multipla by mohla připomínat slavného Quasimoda od Victora Huga , který byl sice ošklivý, ale laskavý a plný lidského tepla. Já bych u ní viděl zcela výstižné přirovnání k ošklivému káčátku, které je natolik nevšední (nebo chcete – li rovnou ošklivé), až je krásné…

 

O tolikrát zmíněnou originalitu vůz přišel při faceliftu, uskutečněném v roce 2004, kdy se příď stala o poznání konvenčnějším celkem, než tomu bylo dříve. Filosofie karosérie však zůstala věrná původnímu návrhu, který se dodnes nezměnil. Vůz je sice elegantní a líbivý, nicméně klasicky tvarovaná příď má tendenci působit naroubovaně. Zkrátka se k originálnímu zbytku příliš nehodí…

   Tak co s ní? Máme ji obdivovat, nebo zavrhnout? Co si o tom myslíte? Multipla je typickým příkladem rozpolcení populace – buďto se zalíbí, nebo zprotiví. Nic mezi tím. Já si na Multiple cením originality, nevšedního rozmístění sedadel 3+3 a skvělé prostornosti interiéru.

 

Jakub Sochor

Fiat_Multipla.jpg
Trocha_historie....jpg
V_novem_rouse....jpg

Jako milovník avantgardního, odvážného designu, hledání nových nápadů a opouštění vyjetých kolejí se ke zpracování tohoto článku se chystám již delší dobu. Historie a hlavní filosofie automobilu zpočátku spočívala jen v jednoduchém přemístění z bodu A do bodu B, avšak design, styl a celkové vzezření automobilu je čím dál, tím žádanější. A jelikož se nacházíme v době, která nám kvalitu většiny světové automobilové produkce pomalu vyrovnává (s čestnou výjimkou ruské, čínské a z malé části i americké produkce), o případné koupi automobilu rozhoduje jeho design. Ale to jsem odbočil. V následujících řádcích si připomeneme automobily, na které mnozí z Vás hleděli skrze prsty a styl modelu nedokázaly skousnout ani několik let po ukončení výroby. Pro mnohé se staly miláčky, symboly pro založení fanklubu či založení nebo úpravu životního stylu. Jedno je jisté – při posuzování následujících modelů patříte jen do jedné skupiny. Buď si za okamžik zmíněná auta zamilujete, nebo je zavrhnete. Nicméně zastánci druhé skupiny musí uznat, že se jedná o automobily nesmírně nevšední, jedinečně a osobité…

 RENAULT AVANTIME

 

Myslím, že i Ti nejzarytější konzervatisté smeknou před designem tohoto pokladu, který prolomil veškeré dosavadní mantinely designu a stal se nejoriginálnějším sériově vyráběným automobilem v dějinách lidstva. Úmyslně budu popisovat sériový model, neboť se budeme věnovat produkčním automobilům. Koncepční verze modelu Avantime je ještě o něco krásnější…

 Chcete – li pohledět na absolutní stylistickou dokonalost, je pro Vaše oko ideální právě Avantime. Stylisté Renaultu, konkrétně mistr Patrick le Quément pod vedením šéfa projektu, Thierry Metroze, se při navrhování tohoto velkoprostorového kupé chtěli vyhnout všemu, co bylo doposud k vidění. Zkrátka, nechtěli dělat totéž, co ostatní. A to se jim bezesporu povedlo na výbornou! Stačí se podívat na karoserii vozu a jsem přesvědčen, že bude mít většina z Vás problém s identifikací karoserie. Avantime je totiž jeden z těch, kteří se vymykají jakémukoliv jasně definovanému standartu. Pokud jde o mne, označil bych ho za „velkoprostorové třídveřové kupé“. Koneckonců, původní určení Avantimu bylo pro ty, kteří mají kolem sebe rádi prostor a styl, přitom se nechtějí tísnit v automobilu kategorie kupé.

 Každý prvek karoserie je jedinečný. Začneme zajímavou architekturou přídě, jejíž dominantou je originální celek, složený ze štíhlých, horizontálních světlometů, v souladu s nasávačem vzduchu. V konečném verdiktu působí příď elegantně a moderně.

 Avšak nejvýraznějším karosářským prvkem vozu je jeho záď, která nabízí tvar naprosto nevídaného charakteru. Ta je v úzkém kontaktu s osobitým C – sloupkem, který je společně s celou linií střechy a A - sloupkem vyveden v barvě ryzího hliníku, což podtrhuje exklusivitu provedení. Ale zpět k zádi, která je tvořena, při pohledu z profilu kolmým zadním sklem, které je navíc horizontálně oblé. Futuristický dojem dotváří originální, dvoudílné světlomety. Celkový styl zádě naštěstí stále žije v Méganu II., který po své úspěšné štaci právě odchází na zasloužený odpočinek.

 Jízda s Avantimem je neskutečný zážitek. I pouhé zabouchnutí velkých dveří s originálním mechanismem, který umožňuje směr otvírání jak klasicky do boku, tak i dopředu, a následné povyjetí bočního okna o cca centimetr a půl, naznačuje, s kým máme tu čest. Interiér nás obklopí velkou dávkou komfortu a originality. Je zde patrné vkusné sladění horní části přístrojové desky Renaultu Espace s futuristickým a stylisticky nesmírně čistým zbytkem. V tomto prostředí je dlouhé cestování (i díky komfortnímu naladění podvozku) velká radost, navíc kdekoliv se s Avantimem objevíte, jste ihned středem pozornosti, terčem klasických otázek typu „a cože je to za auto?“…

 Myslím si, že kdyby Renault s Avantimem nepočítal jako s „masově“ vyráběným automobilem, mohl tu být dodnes. Dle mého se měl vyrábět stylem Alfy Romeo 8C Competicione – omezený počet kusů, který by měl zajišťovat prvotřídní kvalitu produktu a zároveň jeho delší život, protože by se na něj psaly pořadníky (koneckonců ty se vlastně psaly před ukončením výroby) a byl by problém odhánět potenciální zákazníky. Naštěstí je řada prvků z tohoto historického milníku stále k vidění. Je to například styl (ale nikoli konstrukce) světlometů, který nyní používá model Espace či již zmíněná záď, jejíž styl nosí Mégane II.

 Tímto končím první díl seriálu „Nepochopená krása“. Příště tu budeme mít MPV, které se podle některých ani nemělo narodit. Avšak jeho nevšední styl byl odměněn fanklubem věrných příznivců, kteří na jeho neobyčejný „kukuč“ nedají dopustit – řeč bude o Fiatu Multipla

Jakub Sochor

Avantime (koncept).jpg
Avantime (seriovy).jpg
Skica interieru.jpg
Stránku provozují Ing. Vlastimil Habarta cdcc@email.cz a designer Pavel Hušek.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one